Středoamerický Honduras je obecně jednou z nejnebezpečnějších zemí na světě, pokud samozřejmě nebudeme počítat území, na kterých v současné době zuří válečné konflikty. Tento středoamerický stát má již historicky prakticky neřešitelné problémy s pouličními gangy a násilnostmi na civilním obyvatelstvu, spojenými hlavně s trestnou činností, tedy nikoliv s vojenskými operacemi. O takovou pověst patrně žádný stát na světě nestojí, ale honduraští obyvatelé si na krutou realitu museli zvyknout. Nikdo není nikdy v bezpečí, rána nebo kulka mohou přijít kdykoliv a odkudkoliv. Zvláště velká města jsou krutým rájem zločinu, ať již budeme mluvit o hlavním městě státu, tedy o Tequcigalpě nebo sice o něco menším, ale o to agresivnějším městě San Pedro Sula. Tady by se asi nikdo z nás usadit neodhodlal.
Průmyslové město s velkými problémy
San Pedro Sula je téměř sedmi set tisícové město na severozápadě Hondurasu, přibližně padesát kilometrů od pobřeží Karibského moře. Jde o průmyslové centrum rozsáhlé oblasti. Jeho bohatá historie, sahající až k dobám mayské civilizace, procházela století po století vzestupy i pády, až se z dnešního moderního města stala v polovině devatenáctého století jen málo významná vesnice, zbídačená pobytem španělských vojsk a nejrůznějšími protivenstvími, které těmto místům kladla tehdejší doba do cesty.
Železnice přinesla obchod i problémy
Pak ale přišel okamžik, který všechno změnil. V roce 1874 byla dostavěna železnice, která osadu San Pedro Sula spojilo s přístavem Puerto Cortéz, což dalo zelenou obchodu – v té době hlavně s banány. A kde se obchoduje, tam se také většinou bohatne. Stejně tak to bylo také zde, i když z rozmachu města samozřejmě těžily hlavně bohaté vrstvy a pověstné nůžky mezi bohatými a chudými se rychle rozvíraly. Z nicotné vesnice se ale postupem doby stalo jedno z největších měst střední Ameriky. Bohužel ale zároveň získalo prvenství v oblasti, v níž si jistě jeho představitelé ani běžní obyvatelé vynikat nepřejí. San Pedro Sula je podle mnoha zdrojů nejnebezpečnějším městem k životu na celém světě.
Čtyři vraždy denně
V sedmi set tisícovém městě připadá na každých sto tisíc jeho obyvatel ročně 187 násilných úmrtí, tedy jednoduše řečeno vražd. Vynásobíme-li tento údaj sedmkrát, dojdeme k hrozivému číslu, přesahujícímu 1400 vražd ročně, tedy minimálně čtyři vraždy denně. Ačkoliv se San Pedro Sula v držení smutného rekordu v počtu ročně zabitých lidí střídá s venezuelským Caracasem, rozhodně není bezpečné vycházet zde po setmění na ulici nebo si dokonce něco začít s místními gangy. Co se tady vlastně stalo, že se právě toto město dostalo do tak šílené situace?
Moc lidí a málo práce
Jestliže se město v devatenáctém století stalo centrem obchodu s banány, nyní jsou to zbraně – a samozřejmě nejde o obchod legální. Největšího rozmachu přitom tato činnost dosahuje od roku 2009, kdy došlo v Hondurasu k vojenskému převratu. Od té doby se do větších center státu stěhuje stále více a více chudých lidí, kteří ale zůstávají bez práce, a tak hledají jakoukoliv možnost obživy, i když jde o kriminální činnost. Zkrátka: tam, kde je bída a zároveň i zbraně, to nemůže dopadnout dobře. O tom svědčí i další čísla ze statistik. Zatímco má ve městě zbraň snad každý, kdo ji jen mít může, sedmdesát procent veškerého podobného zboží, které centrem San Pedro Sula projde, pochází z nelegálních zdrojů a více než osmdesát procent všech vražd, které jsou ve městě spáchány, mají na svědomí právě střelné zbraně v rukou členů jednotlivých gangů.
Je taková situace vůbec řešitelná? Honduraská vláda se sice snaží, dokonce bylo město doslova zaplaveno vojáky a policisty, ale prozatím se zdá, že akce Blesk, jak se tomuto kroku říká, velkých úspěchů nedosáhla. A k větším změnám patrně v obecně chudém, i když na pohled (alespoň v centru) poměrně honosném městě, v dohledné době jistě nedojde.
Zdroje: theguardian, insightcrime, en.wikipedia