Vše začalo v noci na Štědrý den, kdy se lidé po celé republice chystali oslavit Vánoce se svými rodinami a blízkými. Všechno vypadalo, jako by to měl být klidný a šťastný den.
Fatální chyba na trati
Osobní vlak plný cestujících vyjel z Brna směrem do Břeclavi okolo půl druhé ráno. V době, kdy se vlak nacházel asi 200 metrů od stanice Šakvice, musel zastavit kvůli uvolnění kolejí na nádraží. Ale co se odehrálo dál, to už bylo daleko od klidného a radostného vánočního dne. Lidé věřili, že jsou již v cílové stanici, a začali vystupovat z vlaku. Byla to fatální chyba. Rychlík, tažený parní lokomotivou, který jel plnou rychlostí, narazil do stojícího osobního vlaku. Devět zadních vagónů osobního vlaku bylo převráceno, a u rychlíku byly převráceny tři vagóny. Nastala chvíle byla plná chaosu, hlasitých výkřiků a zoufalství.
Opilý strojvůdce a tragické selhání
Při vyšetřování, které trvalo několik měsíců, se ukázalo, že strojvůdce rychlíku byl v době nehody opilý. Společně s topičem a vlakvedoucím si dali před jízdou červené víno a toto rozhodnutí mělo fatální následky. Strojvůdce nejenže usnul za řídicím pultem, ale také minul několik varovných návěstí, která byla umístěna na trati. To byla první tragická chyba.
Čtěte také
Překročení rychlosti a katastrofa
Ve stanici Vranovice je povolená rychlost 40 km/h, ovšem když projížděl rychlík, jeho rychlost byla 90 km/h. Toto překročení rychlosti bylo druhou chybou, která se stala fatální pro mnoho nevinných životů. Kdyby strojvedoucí byl střízlivý a dbal na bezpečnost, tragédie by se nemusela stát.
Bezohlednost a chaos po neštěstí
Pamětní deska byla odhalena až v roce 2011
Následky tragédie v Šakvicích se projevily nejen zmařenými životy obětí a utrpením jejich rodin, ale také ve společnosti jako celku. Hned den po nehodě se na místě staly věci, které jsou těžko pochopitelné. Kvůli kriminalitě a případům hyenismu, kdy někteří lidé okrádali mrtvé o hodinky a peněženky, bylo místo tragédie uzavřeno a muselo být pod dohledem armády. To byl smutný důkaz toho, jak bezcitní dokáží lidé být, a to navzdory hrůze, která se zde odehrála. Místo, které by mělo být svědkem solidarity a soucitu, se stalo místem kriminálního jednání.
Soudní proces
Soudní proces po tragédii byl dlouho očekávaným okamžikem, kdy by měla být spravedlnost naplněna. Strojvedoucí Ambrož Růžička byl odsouzen k pěti letům vězení, topič Štefan Adamec dostal čtyřletý trest a vlakvedoucí Josef Hubač byl odsouzen na tři roky. Tato rozhodnutí soudu byla důležitým krokem v procesu zjištění odpovědnosti za obrovské neštěstí.
Čtěte také
Cenzura a omezené informace
Zprávy o tragédii rychle pronikly i do celostátního deníku Rudé právo, což byl tehdejší hlavní hlas orgánu ÚV KSČ. Avšak, jak bylo tehdy běžné, podobné zprávy byly prezentovány velmi stručně a podléhaly státní cenzuře. Krátké oznámení zveřejněné v deníku obsahovalo pouze několik strohých řádků, kde byly uvedeny základní informace o místě a čase tragické události. Rozsah katastrofy a počet obětí byly zmíněny jen vágně a nepřesně.
Teprve v roce 2011, téměř padesát let od události, byla obětem nehody odhalena ve stanici pamětní deska. Šlo o malé, ale důležité gesto, které ukazuje, že nikdo nezapomněl na ty, kteří tehdy přišli o své životy.
Zdroje: i60.cz, www.lifee.cz, czwiki.cz
