Stavba nového chrámu Sagrada Familia začala už v roce 1882, a již tehdy bylo jasné, že nepůjde o lecjaký kostelík. Počítalo se s tím, že nový svatostánek zabere celou jednu barcelonskou čtvrť a vzniknout měl pod vedením slavného katalánského architekta Antonia Gaudího. Ten na proměnách chrámu a postupu jeho stavby pracoval celých čtyřiačtyřicet let, než v roce 1926 nečekaně tragicky zemřel. Práce byly tehdy prvně pozastaveny, ale časem se jejich postup znovu rozběhl. Jenomže problémům neměl být konec.
Revoluce ničí vše kolem sebe
Přišel rok 1936 a s ním také španělská občanská válka. Ta se bohužel dotkla také této stavby, když revolucionáři vypálili její kryptu a s ní shořely také veškeré stavební modely. Stavba se zastavila na dalších celých sedmnáct let. Následně se na katedrále začali střídat různí architekti a její dostavba pokračovala tu rychleji, jindy pomaleji, v padesátých letech se dokonce uvažovalo o zakonzervování stavby v tehdejším stavu. Přesto ale zvítězili zastánci dokončení velkolepého díla.
Zapojily se i počítače
Osmdesáté roky znamenaly předěl v mnoha oblastech našeho života a přinesly také pokrok do systému tvorby největšího katolického chrámu světa, když se do přípravy nových plánů zapojily také počítače. Stavba mohla pokračovat přece jen o něco rychleji a v roce 2005 se Sagrada Familia dokonce dostala na seznam světového dědictví UNESCO jako součást „Díla Gaudího“. O pět let později stále ještě nedokončený chrám papež Benedikt XVI. vysvětil, jenomže ani to nezabránilo dalšímu pozastavení dokončovacích prací, o které se tentokrát postarala pandemie covidu.
Bude konečně opravdu hotovo?
Nyní se zdá, že by se mohlo všechno, více než 140 let od položení prvního kamene, pomalu blížit ke konci. Před dvěma lety byl dokonce slavnostně oznámen termín plánovaného završení úsilí pěti stavitelských generací. Katedrála by podle současných plánů měla být hotová v roce 2026, tedy přesně sto let od smrti autora původních plánů, Antonia Gaudího.
Novostavba historické památky
Na katedrále Sagrada Familia je zajímavé prakticky všechno, na co zvědavé oko turisty pohlédne. Od zdobné fasády s tolika výjevy, že je spočítá snad jen zasvěcený architekt s plány v rukou, přes výzdobu jejího interiéru a samozřejmě náboženskou symboliku, kterou tato stavba doslova přetéká. Kromě toho ale nejsou bez zajímavosti ani takové docela světské záležitosti, které její vznik provázejí. Jde například o financování celého projektu. Již sám Gaudí odmítal peníze od státu nebo od velkých soukromých sponzorů. Od samého počátku se tedy stavba financuje “sama”, lépe řečeno díky drobnějším darům a později také příspěvkům turistů a výtěžku ze vstupného. Vzhledem k tomu, že jde o nejnavštěvovanější španělskou památku, ačkoliv se vlastně stále jedná o novostavbu, vypadá to, že peníze na její dokončení se najdou.
Zdroje: artnet, barcelona, barcelona-tikets, wikipedie