Tajemstvím krásy je čistota

Pro starověké Egypťany byla jedním ze symbolů krásy čistota těla. V egyptském horkém podnebí se nepotili jen otroci, ale i panovníci. I všudypřítomný písek a prach se lepil na všechny. Koupel proto byla základem všech zkrašlovacích procedur. Egypťané běžně používali mýdla z past z jílu nebo popele smíchané s olivovým olejem, které pokožku i vyživovaly a léčily. Pro lepší odstranění nečistot se do koupelí přidávala sůl z Mrtvého moře, k udržení „čisté vůně“ těla pak oleje s vonnými esencemi z lisovaných květů a semen rostlin. O hydrataci pokožky se postaraly mléčné koupele s medem. Kleopatra se pro omlazení údajně koupala v kyselém oslím mléce a v lázni s plátky růží. Jemnou a hladkou pokožku si běžně Egypťané udržovali ricinovými, mandlovými i jinými oleji nebo vonnými krémy z esencí, tuků nebo vosku, které kůži chránily před vysušením. Do luxusních a drahých vůní se přidávala různá aromatická dřeva, myrha nebo kadidlo z Afriky, které si ale mohly dovolit jen nejbohatší vrstvy. Nežádoucí chloupky se odstraňovaly směsí cukru a citronu.

Péče a krása

Péče o pleť zahrnovala pleťové masky z medu s přidáním mléka a peeling ze solí. Make-up na obličej se vyráběl z červeného okru, což byla směs hydratovaného oxidu železitého a jemně mletého sušeného jílu. Po smíchání s vodou se jemným štětečkem nanášel na obličej i rty. Předpokládá se, že sloužil i jako ochrana před sluncem. Výrazným rysem líčení starověkých Egypťanů, které podtrhuje jejich tajemnou krásu, jsou oční linky. Používali je ženy i muži všech společenských vrstev. Nanášení tyčinkou na horní i dolní víčka vyžadovalo velkou zručnost a bylo doslova uměním. Směs na linky tvořily černé výtažky z kajalu a modrošedý sulfid olovnatý či jiné barevné minerály. Olovnaté soli, které obsahovaly, jsou toxické. Neví se přesně, v jakém poměru byly používány a zda se vědělo, že je olovo jedovaté, ale po složitém třicetidenním procesu zpracování a filtrování v barvě na oční linky zbylo olova jen malé množství, které oči nepoškozovalo. Linky nebyly jen záležitostí estetiky, ale chránily oči před sluncem, záněty spojivek a jiných očních onemocnění, která byla velmi častá, měly i svou symboliku. Sytě zelené oční stíny ze směsi drceného malachitu a rostlinného oleje nebo tuku měly, jak Egypťané věřili, magickou moc. Někdy se na stíny užívaly třpytky z krovek lesklých brouků. Obočí a řasy se dobarvovaly směsí z pálených mandlí.

Zdroj: Youtube

Rtěnka magická, rtěnka svůdná i vražedná

Namalované rty byly projevem společenského postavení. Věřilo se, že líčidlo na rty má nejen magickou, ale i léčivou moc. Základem byl včelí vosk, tónoval se červeným okrem. Používali ho i muži. Výrazné rty byly i symbolem ženské svůdnosti. Proslulá je karmínová rtěnka Kleopatry, kterou si údajně vytvořila sama. Byly v ní plátky květin, rybí šupiny, rozdrcení mravenci a pro výrazně rudou barvu používala červené barvivo ze sušeného brouka červce nopálového. Prostší Egypťanky, které chtěly mít svůdné červené rty, se krášlily jedovatým práškem z rostlin a hmyzu. Dávaly si však pozor, aby si rty neolizovaly. Prostitutky používaly směs z červených mořských řas, toxického jódu a bromu.

Rituál líčení

Nejen výroba líčidel byla velmi náročná, i samotné líčení bylo rituálem, který zaměstnal nejednoho služebníka. Různé směsi olejů a esencí pro líčidla se používaly i k léčbě kožních onemocnění. Pro Egypťany měly nesmírný význam i nádoby, ve kterých se líčidla uchovávala. Byly vyrobeny z drahých materiálů, zlata, alabastru, slonoviny a různých kamenů a byly zdobeny polodrahokamy. Jejich tvary měly svou symboliku. Egypťané je dostávali na posmrtnou cestu stejně jako nádoby na rtěnky. Líčení a vůně byly i výrazem úcty k bohům.

Zdroje: www.heritagedaily.com, www.thecollector.com, www.artsy.net