Zázrak technologie nebo zvrácený experiment?
V 19. století se ve Spojených státech objevil neobvyklý vynález, který měl za cíl vylepšit zabezpečení místních věznic – rotační věznice. Tato zařízení byla patentována v roce 1881 a nabízela nový způsob, jak držet vězně pod kontrolou. Rozhodně nešlo o žádnou zábavnou atrakci v podobě zvrácené verze tradiční jízdy na pouti, tyto věznice se naopak staly místem, kde vězni čelili strašlivým podmínkám, které je doháněly k šílenství.
Klíčové rysy vězeňského systému
Rotující věznice měly jedinečnou architekturu, která se skládala z řady klínovitých cel obklopených kruhovou zamřížovanou ohradou s jediným otvorem. Tento systém omezoval možnosti útěku, protože vězni se mohli pohybovat dovnitř a ven pouze tehdy, když se jejich cely otáčely a vyrovnávaly s jediným portálem. Působivý byl fakt, že se otáčely samotné cely, nikoli mříže. Tento design byl považován za inovativní, a tak byly rotační věznice zakupovány mnoha malými městy na středozápadě Spojených států.
Crawfordsville: První rotující věznice
Jedna z prvních postavených rotačních věznic se nacházela ve městě Crawfordsville, stát Indiana. Ovládání otáčení cel bylo jednoduché a vyžadovalo pouze jednoho člověka, který pomocí ruční kliky poháněl mechanismus podobný tomu, jaký se používá k otáčení vlaků na kolejích. Uhlí spalované v mechanickém prostoru pod celami zajišťovalo vězňům v zimních měsících teplo. Voda byla poskytována prostřednictvím individuálního vodovodu v celách, což bylo v té době velmi neobvyklé a spíše nutností než luxusem kvůli obtížím s přepravou vězňů.
Původní patent pro rotační věznici zdůrazňoval, že hlavním cílem bylo zajistit kontrolu nad vězni bez nutnosti osobního kontaktu mezi dozorci a odsouzenými. Tohoto cíle bylo dosaženo díky výše popsanému kruhovému uspořádání cel. V průběhu let bylo podle podobných plánů postaveno několik rotujících věznic, existovala řada různých variant včetně třípatrové "veverčí klece".
Nečekané nebezpečí otáčivých cel
Avšak, postupem času se začaly objevovat obavy ohledně bezpečnosti tohoto systému. Pohybující se cely mohly způsobovat úrazy, když se končetiny vězňů zachytávaly mezi mřížemi. Existovalo také potenciální nebezpečí požáru, protože evakuace vězňů by byla obtížná a zdlouhavá. Cely trpěly nedostatečným větráním a osvětlením, což zhoršovalo podmínky věznění. Kvůli těmto problémům byl otáčecí mechanismus v některých věznicích zcela zastaven. Nejhorší byly psychické dopady na vězně. U citlivějších jedinců se začaly objevovat psychické poruchy. Někteří pobyt v rotujících celách neunesli a museli být internováni v jiných typech vězení. Někdy se umístění do rotující cely používalo jako zostření trestu za drobné prohřešky či neposlušnost.
Zajímavé je srovnání rotačních věznic s konceptem "panoptikonu", který navrhl anglický filozof Jeremy Bentham v 18. století. Ten požadoval jedinou věž na středu věznice, aby bylo možné sledovat všechny vězně najednou. I když mezi těmito koncepty existují podobnosti, rotační věznice se ukázaly jako nepraktické a nebezpečné a postupně byly nahrazovány jinými, efektivnějšími strategiemi věznění.
V průběhu let bylo rotujících věznic postaveno jen několik, a ty, které vznikly, byly nakonec nahrazeny tradičnějšími a bezpečnějšími zařízeními. Odstavení těchto rotačních kolotočů bylo logickým krokem k zastavení neúčinného a nebezpečného experimentu. Dnes jsou tyto věznice spíše historickou zajímavostí a připomínají nám dobu, kdy se lidé pokoušeli inovativně řešit složitý problém věznění, ale často s nečekanými důsledky.
Zdroje: listverse.com, en.wikipedia.org, amusingplanet.com
