Ve své době šumperák bořil všechny hranice typické vesnice. Plochá střecha, garáž vestavěná v přízemí, ale také přímo do domu zabudované a zvenku přístupné skládky třeba na zahradní nářadí. To všechno přinášelo nejen možnost zajímavé koncepce takového domu, ale také uklizenou zahradu bez všemožných přístřešků a poházených věcí. Upřímně řečeno, šumperáky měly už ve své době mnoho odpůrců a část z nich se rekrutovala i ze samotných zklamaných majitelů takové novinky. Často prý plochou střechou zatékalo do prvního patra, kde byl prostor na obytné místnosti.
Jiný než ostatní
Oproti jiným běžným venkovským stavbám se šumperák lišil téměř ve všem. Na první pohled jistě zaujala již zmiňovaná plochá střecha, ale také nezvyklý tvar bočního pohledu s charakteristickými kruhovými “výřezy”. Navíc balkon v prvním patře, který lemoval celou prosklenou stěnu horní části domu, oficiálně pojmenovaného zkrátka jako rodinný dům typu V, budil zvláště v začátcích jeho šíření (nejen) Československem, velký obdiv.
Technické zázemí
Jak se ale v takovém šumperáku vlastně žilo? To už je trochu jiná písnička. I když by se mohlo zdát, že jde o velkou a prostornou stavbu, tak ten, kdo se při stavbě striktně držel původních plánů, patrně k životu nezískal tolik místa, jak si nezasvěcení mysleli. Přízemí totiž bylo plánované, kromě vstupní chodby, jako čistě technické zázemí. Žít se tedy mělo jen v patře. Tady se měla nacházet jídelna s kuchyňským koutem, obývák, dětský pokoj a ložnice. Obývací pokoj a ložicí byly situovány na celoprosklenou stranu domu, tedy většinou směrem do ulice, protože se majitel logicky chtěl pochlubit dominantou své stavby také sousedům.
Šumperáky byly fenoménem své doby
Lidová tvořivost
Aby mohla být celá přední stěna tvořena velkými okny, bylo ale potřeba nechat mezi těmito dvěma místnostmi průchozí místo – jednoduše řečeno obývací pokoj a ložnice byly u okna propojeny. To se mnohým nelíbil, a tak mezi okny začaly vznikat vyzděné mezery a dělicí příčka tak mohla být uzavřená. To ale nebyl konec všech úprav. Lidé brzy poznali, že by se při troše fantazie a tvořivosti dal k celkem pohodlnému bydlení využít také přízemí, a tak garáž často musela ustoupit pokoji, stejně jako další technické místnosti, jako prádelna nebo sušárna. Vznikal tak dvougenerační dům, v jehož přestavbě se ztrácela původní idea – u domu tak znovu vyrůstaly garáže, kůlny, přístřešky…
Rodinný dům typu V
Šumperák je dodnes obdivovaným architektonickým počinem, i když nové nevznikají. Ty, které se podařilo do současných dnů zachovat bez velkých proměn, ale budí pozornost. Autorem návrhu na “rodinný dům typu V” přitom původně nebyl žádný architekt, ale zedník, který si jednoho řekl, že by rád postavil něco zajímavého, ale levného. Navíc měl v plánu vytvořit projekt, který si budou lidé moci do reality převést svépomocí. Mnoho stavebních firem, které by dodávaly domy na klíč tehdy nebylo a bývalo úplně normální, že nové domky rostli za pomoci celé rodiny. Šumperák k tomu byl absolutně ideální.
Za zásluhy mohl přijít trest
Díky všem popsaným výhodám se šumperák brzy šířit po republice rychlostí blesku a Josef Vaněk nestíhal odpovídat zájemcům o plány, které prodával za 842 korun československých kus. Jenomže žil ve státě, který den za dnem mířil ke komunistickému ideálu, a tam se nějaké soukromé podnikání rozhodně nehodilo. Autorovi projektu tak nezbylo nic jiného, než se nechat zaměstnat ve firmě, která se takové činnosti věnovala. Jinak by bez trestu nevyvázl. Přes to všechno i přes veškeré výhrady, které k často vysmívanému šumperáku můžeme mít, jde o koncept, který změnil pohled na architekturu vesnice druhé poloviny minulého století.
Zdroje: wikipedie, krumlovskybaraky, muni
