Relikviář svatého Maura je naší generaci známý teprve krátce, od osmdesátých let minulého století. Do té doby jsme o něm neměli ani zdání. Teprve když se tehdejší rozvědka dozvěděla o zájmu amerického obchodníka Dannyho Doudglase získat do svého majetku doslova poklad, který měl být ukrytý někde na území naší tehdejší socialistické republiky, začaly se dít věci…
Tajemný drahocenný poklad
Pro tehdejší odpovědné orgány se stala jasným signálem k zahájení akce cena, kterou Douglas nabídl za blíže nespecifikovanou historickou vzácnost. Mělo jít o bohatě zdobenou truhlu, ale mnoho dalších informací k dispozici tehdy nebylo. Snad jen právě nabídnutá cena čtvrt milionů dolarů, jež rozvědku ohromila natolik, že její zaměstnanci uznali za vhodné pustit se do práce.
Rozvědka rozhodila sítě
Tolik zájmu o historii, archivní záznamy a sbírky šlechtických rodů, které byly o svoje majetky komunisty připraveny, dlouho předtím ani potom státní orgány neprojevily. Bylo potřeba přijít na to, o co se vlastně jedná, proč o takovou věc americký obchodník stojí a hlavně z jakého důvodu je ochoten za to nabízet tak obrovskou sumu peněz. Musel vědět něco, co netušili ani naši odborníci. A také že věděl.
V Bečově je vystavena původní schránka relikviáře
Jediné řešení: zeptat se Douglase
Českoslovenká rozvědka udělala všechno, co bylo v jejích silách, ale ani tak se nedopátrala žádného výsledku. Rozhodli se proto zajet přímo za Dannym Douglasem, který pobýval ve Vídni, se žádostí o další informace. Obchodník ale nebyl naivní a prozrazení podrobností včetně místa ukrytí vzácného předmětu podmínil složením půlmilionové jistiny ze strany naší republiky. A když hovořil o půl milionu, měl samozřejmě na mysli dolary.
Neopatrné slovo stačilo
Jednání se ale protahovala a ani kriminalistům, kteří se vydávali za znalce umění, se nedařilo od Američana získat potřebné informace. Až jednou si jindy velmi obezřetný obchodník nedal dobrý pozor a prozradil, že se jeho vytoužený poklad ukrývá pod zemí nedaleko Karlových Varů. Rozvědka dostala první skutečné vodítko a chopila se příležitosti.
Cesta vedla do Bečova nad Teplou
Podrobným zmapováním možností, kde by mohla být v okolí Karlových Varů takový památka ukryta, bylo rozhodnuto o důkladném prozkoumání hradu Bečov nad Teplou. Zpočátku se sice zdálo, že jde jen o další planý poplach, ale nakonec se přece jen podařilo pod podlahou kaple nalézt předmět, který přibližně odpovídal Američanovu popisu. Místo uložení relikviáře ale nedávalo velkou naději na jeho zachování v dobrém stavu, a tak nálezci vytáhli na světlo celkem nevzhlednou truhlu, o níž se dalo předpokládat, že byla (a zase bude) nádherná. Protože ji ale našli sami bez velké Douglasovy pomoci, jeho sen o relikviáři se v okamžiku rozplynul. Bylo rozhodnuto, že takový poklad musí zůstat a také zůstane v republice.
Chtěli ho původní majitelé
Jak bylo později zjištěno, o relikviář měli prostřednictvím Dannyho Douglase zájem jeho původní majitelé, právoplatní dědicové majetku rodu Beaufort-Spontinů, jehož členové museli na konci války odejít z republiky a jejich majetek byl později zabaven. Ještě než svoje sídlo opustili, stihli poklad ukrýt pod podlahu kaple, kde zůstal po dalších čtyřicet let.
Jedenáct let mravenčí práce
Když se odborníci vzpamatovali z nadšení, které jim takový nález samozřejmě způsobil, došlo na nezbytné restaurátorské práce. Ty trvaly celých jedenáct let – a vůbec není čemu se divit. Takové množství detailů a dokonalé umělecké práce našich předků, které bylo třeba buď uvést do původního stavu nebo nahradit bez toho, aby hodnota relikviáře jakkoliv utrpěla, to byla práce hodná skutečných mistrů a nešlo ji uspěchat.
Dnes už je ale hotovo a relikviář je k vidění ve sbírkách hradu, kde byl nalezen, tedy v Bečově nad Teplou. Je považován za největší cennost Česka. O jeho nevyčíslitelné hodnotě svědčí také částka, na kterou je pojištěn. Jde půl miliardy korun.
Zdroje: zamek-becov, ceskatelevize, kudyznudy
