Byl 26. květen 1936 a malí školáci zdejší základní školy, celkem 109 dětí, se s nadšením chystali na výlet do malebných Pálavských vrchů. Jenže místo radosti přinesl výlet obrovskou tragédii, na kterou zde už nikdy nezapomenou.
Osudný prám přes řeku Dyji
Z Rakvic do Pálavských vrchů vede cesta přes řeku Dyji. V onom osudném květnovém dni neexistovala přes Dyji žádná pevná lávka ani most – pouze starý dřevěný prám, který mlynář Veverka provozoval od roku 1932. Tento přívoz převzal od lichtenštejnských lesů s dohodou o společném dělení nákladů na opravy. V roce 1935 mlynář Veverka v dopise upozornil lichtenštejnské lesy, které přestaly přispívat na opravy, na to, že prám je v dezolátním stavu a že již do něj nehodlá sám další peníze investovat. Přesto přívoz pokračoval v provozu, a to bez jakýchkoli oprav.
První povozy přejely bezpečně
Přípravy na výlet byly v plném proudu již od časného rána. Skupina dětí a tři učitelé dorazili k přívozu postupně mezi půl osmou a osmou ráno. Zpočátku se děti rozbouřené řeky obávaly, proto první dvě cesty absolvovalo dohromady pouze 22 dětí, které přejely na druhou stranu bez problémů. Z ostatních dětí rychle strach opadl a na třetí povoz jich nastoupilo už 52, a k tomu ještě koňské spřežení a šest dospělých.
Přetížený prám a rychlý tok Dyje
Katastrofa udeřila náhle a nelítostně. Deset metrů od břehu se prám, přetížený a nerovnoměrně zatížený, prudce naklonil. Voda rychle zaplnila jeho palubu a všechny děti spadly do řeky. Prudký proud Dyje je okamžitě strhl směrem k blízkému splavu, kde většina z nich zahynula. O život přišlo celkem 31 dětí a jeden kočí. Poslední tělíčko, respektive torzo ruky, bylo nalezeno až po deseti měsících. O záchranu zbylých dětí se zasadili dva kočí a jeden učitel.
Soudní dohry a společenské dopady
Tragédie, která měla dopad na celou komunitu Rakvic, vyústila v soudní líčení. Josef Veverka, majitel přívozu, byl odsouzen k pětiměsíčnímu nepodmíněnému trestu, zatímco Leopold Schuster, převozník, byl odsouzen k deseti měsícům vězení. Lichtenštejnské lesy, které měly nést odpovědnost za údržbu pramice, zůstaly v pozadí událostí bez trestu.
Hledání viny
Učitelé, kteří se výletu účastnili, byli nejdříve obviněni, avšak brzy poté je soud zprostil viny. Toto soudní rozhodnutí však nesmířilo rozzlobená a zarmoucená srdce pozůstalých, takže někteří byli nuceni vesnici opustit. Týkalo se to ředitele Horňanského, který zemřel v roce 1977 v Moravských Budějovicích. Jeho ostatky byly jako akt usmíření uloženy na rakvickém hřbitově až v roce 2017.
Památníky připomínající tragédii
Tragédie z roku 1936 je dnes připomínána pietním místem na obecním hřbitově v Rakvicích a také památníkem na místě samotné tragédie, který byl postaven na podnět prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Pamětní deska se také nachází na bývalé školní budově v obci.
Vzpomínky na smutnou událost nás stále utvrzují v tom, že zodpovědnost, bezpečnost a péče o naše děti jsou nesmírně důležité. Tragédie v Rakvicích nám připomíná, že i v nejkrásnějších chvílích života musíme být obezřetní a vždy myslet na to, co je pro naše blízké nejlepší.
Zdroje: nase-voda.cz, badatele.net, idnes.cz
