Ramsar, Írán
Práce a domov vs. o 56 % více chromozomálních abnormalit, než je u běžné populace. Obyvatelé iránského Ramsaru mají jasno. I když jim vědci doporučili, aby se přestěhovali, přibližně 33 000 obyvatel tohoto města to stejně neudělalo. Genovou mutaci způsobuje podzemní voda, do které se absorboval radioaktivní uran. Tuto vodu denně obyvatelé používají na pití, k pěstování plodin, a dokonce se implementovala i do vápence, ze kterého jsou postavené domy. Každý tak dostává roční dávku 260 milisievertů (mSv). Pro srovnání radiační pracovník dostane zhruba 20 mSv a průměrný člověk 3,1 mSv za rok.
Goiania, Brazílie
V roce 1987 se do opuštěné nemocnice v městě Goiania vloupali tzv. šroťáci. Lidé, kteří rozebírají budovy na součástky a prodávají materiál na skládce odpadů. Našli i malou kapsli vysoce radioaktivního chloridu cesného, který byl používán v radioterapeutickém zařízení. Vzali jasně modrou kapsuli s sebou a způsobili tak smrt čtyř lidí a radioaktivní kontaminaci dalších 300 sousedů. Několik městských bloků bylo kontaminováno a muselo být zbouráno. Tento incident způsobil tzv. radiofobii, kdy se lidé z této oblasti masivně stěhovali, urychleně žádali vyšetření nebo se rušily rezervace v hotelech. Lidé se začali od jiných izolovat a začala krachovat ekonomika. I dnes je půda v okolí, již se zemí srovnané nemocnice kontaminovaná a svým sociálním aspektem toto město zůstává místem jedné z nejhorších radiačních katastrof v historii.
Mailuu-Suu, Kyrgyzstán
Toto těžební město v jižním Kyrgyzstánu stále řeší důsledky jaderného programu Sovětského svazu. V letech 1946 až 1967 se zde těžila a zpracovávala uranová ruda a velká část odpadu z těžby byla zasypána podél řeky, která protéká městem. Zpráva z roku 2010 uvedla, že vyčistění této oblasti je více než nutné, jelikož se zde u mladých lidí vyskytuje vysoká míra rakoviny a špatný imunitní systém. Skládky, známé jako odkaliště, nadále ohrožují zdroje pitné vody a limity daleko přesahují normu. Přibližně 20 000 lidí ale své domovy, kvůli radioaktivitě, opustit nechtějí.
Sellafield, Velká Británie
I Velká Británie má svého jaderného kostlivce ve skříni. Na tomto místě je uložena většina radioaktivního odpadu z 15 provozovaných jaderných reaktorů ve Velké Británii, přičemž také přepracovává jaderné palivo ze zámoří. Odpad produkuje úrovně radiace až 280 sievertů za hodinu, což je 60násobek smrtelné dávky. Rozpuštěné palivové tyče jsou uloženy v obřím skladovacím bazénu v podzemí, který se nazývá Shear Cave. Do jeskyně jsou posíláni pouze roboti.
Hanford, USA
Stanice Hanford, z provozu vyřazený jaderný komplex, je obecně považována za nejvíce radioaktivní místo v USA. Kdysi se používala k výrobě plutonia pro projekt Manhattan a dnes se v ní stále ukládá 65 procent radioaktivního odpadu. Zhroucení tunelu, do kterého se kontaminovaný materiál ukládá, které se stalo v roce 2017, způsobil paniku. Hrozila totiž kontaminace okolní půdy a radiologický únik. V roce 2018 zase bylo zjištěno, že auta z okolí ve svých vzduchových filtrech obsahují Americium-241 a kontaminace touto látkou byla neměřena až do 16 km od stanice.
Bonus: Radioaktivní divočáci ze Šumavy
V České republice naštěstí nemáme životu nebezpečná místa. Radioaktivitu ale zde dokážeme naměřit docela vysokou. Těžba uranu zde má svou historii a plynu radonu je také přikládán velký důraz. Jelikož ho přirozeně dýcháme, jeho zvýšená koncentrace, objevující se především v dolech, může způsobit plicní onemocnění. Takovou "českou raritou", která se i v zahraničních médiích řešila v roce 2017 však byli radioaktivní divočáci ze Šumavy. Za výskyt radioaktivních látek mohla houba s poetickým názvem jelenka obecná, kterou tato zvířata v zimě ráda jedí. Tato podzemní houba dokáže akumulovat velké množství radioaktivního cesia. To k nám "dorazilo" po černobylské havárii v roce 1986. Houba je kvůli tomu poměrně radioaktivní a prasata do svého těla dostala více než 600 becquerelů, což je evropskou unií daná limitní hodnota pro nepoživatelnost.
Zdroje: eurozpravy.cz, refresher.cz, www.irozhlas.cz