Každý z milovníků historie nebo tajemna již jistě někdy slyšel o hoře Radhošť, tyčící se na samém okraji Pustevenského hřbetu nedaleko Rožnova pod Radhoštěm. Také samo toto město má pro turisty připraveno mnoho lákadel a překvapení, ale my dnes zamíříme právě k bájné hoře, sídlu boha Radegasta, do jehož “kompetence” patří slunce, války a vítězství. Rozhněvat si tak mocného boha by nebylo nic příjemného, a tak se k němu generace našich předků pro jistotu chovali s obezřetnou úctou, o které svědčí i socha, na kterou narazíme mezi Pustevnami a poutní kaplí svatých Cyrila a Metoděje právě na Radhošti.
Tajemné podzemí Radhoště
Poutní kaple i socha věrozvěstů, kteří zde dohlížejí na výsledky své práce, jsou známé a viditelné každému příchozímu. Hora Radhošť ale podle všeho ukrývá i mnohé další překvapení a tajemství, o nichž můžeme zatím jen přemýšlet. Podle pověstí (a nejen podle nich) jde o místo doslova protkané neprozkoumanými chodbami, dokonce prý bylo v minulosti možné projít pod celou horou z jedné její strany na druhou jako tunelem. A protože každá taková podzemní cesta má mít svoje tajemství, je prý i tady ukryt zlatý poklad, ukrytý sem v dávných dobách zbojníky.
Podzemní chrám zůstává skryt
Síť chodeb, které pod povrchem Radhoště procházejí, je již do značné míry odborníky zmapovaná, ale nikoliv prozkoumaná. Stále tak nikdo nenašel bájnou jeskyni, v některých zdrojích dokonce popisovanou jako „chrám“, kde má být podle pověstí ukryta skvostná Radegastova socha. Času na vybudování takové svatyně přitom měli naši předkové dost a dost. Podle dobových dokumentů se o jeskyně začali zajímat a využívat je lidé již v patnáctém století. Co tady hledali? Radhošťské podzemí jim sloužilo převážně jako přírodní sklepy s příhodnými podmínkami například pro uchovávání potravin, ale také jako úkryty před nepřízní počasí nebo před nepřáteli. Možností, kam se schovat, bylo v těchto místech opravdu hodně. Kromě tří hlavních vchodů do podzemí — Volařce, Radochově studni a Cyrilce — o nichž dnes víme, zde byly i další menší a méně pohodlné, ale přesto v případě nutnosti využitelné vstupy do podzemí, tak zvané ďúry.
Zbojnický poklad nedozírné ceny
Není divu, že takové prostředí přímo vybízí k úvahám o pokladech, které zde mohou být ukryty. Jedním z nich by měla být právě vzácná zlatá socha boha Radegasta, kterou sem pohanští kněží v dávných dobách ukryly před křesťany, kteří přejímali vládu nad krajem i díky příchodu Cyrila a Metoděje, kteří se usadili právě zde. Další zlato sem podle jiné pověsti ukryli zbojníci, jež v okolí hory loupili a přímo v jejích chodbách a jeskyních měli svoje skrýše.
Z hledačů pokladu zbyly jen kostry
Po stopách zlatých pokladů se v minulosti již vydal bezpočet dobrodruhů, ale hora se svého bohatství prozatím nechce vzdát. Dokonce ani vědci ještě nemohli její podzemí důkladně zmapovat. Pískovcový masiv, jímž je hora z většiny tvořena, totiž stále pracuje, puká na dalších místech a kluzké jílovcové podloží tomu jen napomáhá. Některé jeskyně a chodby přestávají být přístupné, jiné prostory se pootvírají. Mizející podzemní potok dal jasně najevo, že se zde objevila další trhlina, která v minulosti v hoře nebyla. Jde samozřejmě o poměrně pomalé proměny, ale i přesto do takových míst opravdu není radno vstupovat, i když se o to někteří lidé v honbě za bohatstvím samozřejmě pokusili. Nemůžeme se tak divit ani vyprávění o děsivých nálezech koster svých předchůdců, na které zde narazili ti šťastnější, jimž se podařilo alespoň vyváznout životem, když už nenalezli vytoužený poklad.
Pokud si tedy někdy uděláte výlet do Beskyd a vystoupáte až do 1129 metrů nad moře, na vrchol hory Radhošť, můžete si představovat, že právě stojíte nad svatyní, v níž je po staletí uložena vzácná socha boha Radegasta, nebo dokonce nad jeskyní, plnou zbojnického zlata. Na jejich lov se ale raději sami nevydávejte…
Zdroje: kudyznudy, wikipedie, ceskehory