Každý z milovníků historie nebo tajemna již jistě někdy slyšel o hoře Radhošť, tyčící se na samém okraji Pustevenského hřbetu nedaleko Rožnova pod Radhoštěm. Také samo toto město má pro turisty připraveno mnoho lákadel a překvapení, ale my dnes zamíříme právě k bájné hoře, sídlu boha Radegasta, do jehož “kompetence” patří slunce, války a vítězství. Rozhněvat si tak mocného boha by nebylo nic příjemného, a tak se k němu generace našich předků pro jistotu chovali s obezřetnou úctou, o které svědčí i socha, na kterou narazíme mezi Pustevnami a poutní kaplí svatých Cyrila a Metoděje právě na Radhošti.
Tajemné podzemí Radhoště
Poutní kaple i socha věrozvěstů, kteří zde dohlížejí na výsledky své práce, jsou známé a viditelné každému příchozímu. Hora Radhošť ale podle všeho ukrývá i mnohé další překvapení a tajemství, o nichž můžeme zatím jen přemýšlet. Podle pověstí (a nejen podle nich) jde o místo doslova protkané neprozkoumanými chodbami, dokonce prý bylo v minulosti možné projít pod celou horou z jedné její strany na druhou jako tunelem. A protože každá taková podzemní cesta má mít svoje tajemství, je prý i tady ukryt zlatý poklad, ukrytý sem v dávných dobách zbojníky.
Hora Radhošť nabízí nádherné pohledy do krajiny
Podzemní chrám zůstává skryt
Síť chodeb, které pod povrchem Radhoště procházejí, je již do značné míry odborníky zmapovaná, ale nikoliv prozkoumaná. Stále tak nikdo nenašel bájnou jeskyni, v některých zdrojích dokonce popisovanou jako „chrám“, kde má být podle pověstí ukryta skvostná Radegastova socha. Času na vybudování takové svatyně přitom měli naši předkové dost a dost. Podle dobových dokumentů se o jeskyně začali zajímat a využívat je lidé již v patnáctém století. Co tady hledali? Radhošťské podzemí jim sloužilo převážně jako přírodní sklepy s příhodnými podmínkami například pro uchovávání potravin, ale také jako úkryty před nepřízní počasí nebo před nepřáteli. Možností, kam se schovat, bylo v těchto místech opravdu hodně. Kromě tří hlavních vchodů do podzemí — Volařce, Radochově studni a Cyrilce — o nichž dnes víme, zde byly i další menší a méně pohodlné, ale přesto v případě nutnosti využitelné vstupy do podzemí, tak zvané ďúry.
Zbojnický poklad nedozírné ceny
Není divu, že takové prostředí přímo vybízí k úvahám o pokladech, které zde mohou být ukryty. Jedním z nich by měla být právě vzácná zlatá socha boha Radegasta, kterou sem pohanští kněží v dávných dobách ukryly před křesťany, kteří přejímali vládu nad krajem i díky příchodu Cyrila a Metoděje, kteří se usadili právě zde. Další zlato sem podle jiné pověsti ukryli zbojníci, jež v okolí hory loupili a přímo v jejích chodbách a jeskyních měli svoje skrýše.
Z hledačů pokladu zbyly jen kostry
Po stopách zlatých pokladů se v minulosti již vydal bezpočet dobrodruhů, ale hora se svého bohatství prozatím nechce vzdát. Dokonce ani vědci ještě nemohli její podzemí důkladně zmapovat. Pískovcový masiv, jímž je hora z většiny tvořena, totiž stále pracuje, puká na dalších místech a kluzké jílovcové podloží tomu jen napomáhá. Některé jeskyně a chodby přestávají být přístupné, jiné prostory se pootvírají. Mizející podzemní potok dal jasně najevo, že se zde objevila další trhlina, která v minulosti v hoře nebyla. Jde samozřejmě o poměrně pomalé proměny, ale i přesto do takových míst opravdu není radno vstupovat, i když se o to někteří lidé v honbě za bohatstvím samozřejmě pokusili. Nemůžeme se tak divit ani vyprávění o děsivých nálezech koster svých předchůdců, na které zde narazili ti šťastnější, jimž se podařilo alespoň vyváznout životem, když už nenalezli vytoužený poklad.
Pokud si tedy někdy uděláte výlet do Beskyd a vystoupáte až do 1129 metrů nad moře, na vrchol hory Radhošť, můžete si představovat, že právě stojíte nad svatyní, v níž je po staletí uložena vzácná socha boha Radegasta, nebo dokonce nad jeskyní, plnou zbojnického zlata. Na jejich lov se ale raději sami nevydávejte…
Zdroje: kudyznudy, wikipedie, ceskehory
