Narodilo se pět holčiček
Na malé farmě v Corbeilu v Ontariu se manželům Olivovi a Elziře Dionneovým dne 28. května 1934 ráno narodí paterčata. K pěti potomkům tak přibydou dcery Annette, Cécile, Yvonne, Marie a Émilie. Doktor A. R. Dafoe hned po porodu začne tuto zprávu šířit. Zmíní se bratrovi Oliva, pak na poště a v obchodě, a nakonec místním novinám. Ty však už jsou zpraveny bratrem novopečeného otce. Redaktor novin na farmu vyšle reportéra a fotografa. Novorozeňata jsou zachumlána v koši, aby byla v teple. Kvůli fotce jsou však položena vedle vyčerpané matky. Ve stáří pouhých šesti hodin se stanou celebritami a začínají o nich psát významné deníky. Jejich zničené dětství začíná.
Vstupenka do budoucí lidské zoo
Je pravda, že pozornost medií holčičkám nejspíš zachránila život, protože novináři předčasně narozeným miminkům poskytli vodou vyhřívané inkubátory, nemocnice posílaly mateřské mléko a rodičům pomáhaly ošetřovatelky z Červeného kříže. Ale už za několik dní po narození je dům doslova obklíčen tisícovým davem zvědavců. Novináři se pohybují i v domě. A neutuchající zájem veřejnosti začíná mít své temné stránky. Když jim byly čtyři měsíce, dostane Oliva nabídku za desítky tisíc dolarů. Paterčata mají být vystavena na Světové výstavě v Chicagu. Otec, který se obává, jak finančně zvládne uživit deset dětí a ženu, souhlasí. Záhy toho lituje a chce od smlouvy odstoupit. To však nelze. Pomůže mu ontarijský generální prokurátor a navrhne řešení. Svěřit děvčátka na dva roky do péče Červeného kříže a tím se z chicagské smlouvy vyvázat. Oliva souhlasí.
Uvězněny v Quintlandu
Holičky tak byly přestěhovány do zdravotnického zařízení, které dostalo příznačný název Quintland (quint-jedno z paterčat, země paterčat). Zde je vybudován venkovní areál, něco jak výběh v zoo, jak se později ukáže. Krátce na to jsou ale z podnětu nového ontarijského premiéra děvčata natrvalo svěřena do péče státu. Že prý je to ochrání před zneužíváním. Jejich poručníkem se stal doktor Dafoe. Státní opatrovníci ale udělali přesně to, před čím měli děvčátka chránit…
Pět holiček se ocitlo v lidské zoo. Celý den je pozorovaly davy návštěvníků. Kolem budovy vedla vyhlídková chodba se stánky s hot dogy a suvenýry s potisky děvčátek. Dvakrát denně si sestřičky „hrály“ ve výběhu. I tam, za plotem z pletiva, sledovaly jejich počínání tisíce párů očí. Quintland se stal nejnavštěvovanější turistickou atrakcí. Předčil dokonce i Niagarské vodopády. Během jejich „ochranného“ pobytu holčičky shlédlo přes tři miliony zvědavců. Zároveň ale žily pod dozorem lékařů a sester, neustále byly lékařsky testovány, musely dodržovat přísnou životosprávu, nesměly se s nikým stýkat, a to ani s rodiči. Zařízení pravidelně informovalo media o jejich růstu a vývoji.
Paterčata jako výnosný obchod
Dívky byly celá léta v podstatě vykořisťovány. Pravidelně se účastnily placených akcí, byly foceny, filmovány, staly se reklamními ikonami. Objevily se v reklamách snad úplně na všechno. Od kečupu Heinz a jiné potraviny, přes hygienické a čisticí prostředky, až po psací stroje a potahy na matrace. Byly „vyráběny“ jako panenky. Všechny peníze, které vydělaly, měly být uloženy do svěřeneckého fondu. Už v prvním roce přesáhly jejich výdělky přes 50 milionů dolarů. Fond se však nějak vytratil a ony nikdy nedostaly ani cent. I sama vláda využívala jejich peníze na uhrazení veškerého provozu Quintlandu, i jeho budování. Třeba záchodků pro turisty.
Z bláta do louže
V roce 1943, v devíti letech, byla paterčata vrácena rodičům. Návrat však nebyl šťastný. Po dlouhém odloučení se rodina nedokázala sžít. Později pak sestry psaly, že jim bylo v Quintlandu dokonce líp. Na život s rodiči nerady vzpomínaly. Ti se k nim chovali jinak než k sourozencům. Byli na ně velmi tvrdí, trestali je. Elzire na ně jen křičela, urážela je a bila. Oliva je sexuálně zneužíval, ač to později dvě děvčata popřela. Hned v 18 od rodičů odešly a již se s nimi nestýkaly. Sestry Dionneovy se nikdy z psychického trauma plně nezotavily. Émilie zemřela ve 20 letech na mozkovou mrtvici, na tu pak Marie ve 36 letech. Yvonne zemřela ve věku 67 let. Annette a Cécile žijí. Kanadská vláda se sestrám Dionneovým v roce 1998 omluvila za „odtržení od rodiny“ a odškodnila žijící tři sestry 4 miliony dolary za roky strávené v Quintlandu.
Zdroje: www.washingtonpost.com, historyofyesterday.com, www.britannica.com
