Populace Pygmejů obývá hned několik států střední Afriky, jako je Kamerun, Středoafrická republika, Gabon, Angolu, ale i další státy této oblasti. Jde o poslední členy komunity původního zdejšího obyvatelstva, kteří si do dnešních dob převážně zachovávají životní styl svých předků. Živí se tedy hlavně lovem a sběrem plodů, které najdou v blízkosti svých osad. Farmaření nebo dokonce výroba není nic pro ně, jejich přírodní způsob života jim vyhovuje. A proč by také ne? Žili tak jejich rodiče a prarodiče i mnohé generace před nimi a bez větších problémů se uživili.
Genocida i kanibalismus
I když by se nám mohl takový způsob bytí zdát až idylický, i Pygmejové musí řešit problémy, s nimiž by se nikdo potýkat nechtěl. „Civilizovaná“ společnost tyto lidi, alespoň v průběhu konžské občanské války, lovila jako zvěř a stejně s nimi také po smrti nakládala. Jinde jsou zase Pygmejové bráni do otroctví či vražděni. Jejich život tedy vůbec nemusí být tak bezstarostný, jak bychom od poměrně primitivního stylu života možná čekali.
Pygmejská žena
Málo růstového hormonu
Poznávacím znakem Pygmejů vždy byla a dodnes je jejich malá výška. V průměru měří jen kolem 140 centimetrů, což může být dáno hned několika důvody. Jedním z nich, o kterém odborníci uvažují, je obecný nedostatek vhodné stravy, nutné k růstu. Tuto teorii ale vyvracejí jiné přírodní kmeny, které dorůstají z našeho pohledu normálních rozměrů. A tak se můžeme soustředit na jiný důvod, jímž je geneticky daná nízká hladina hormonu, podporujícího růst. Této teorii by také odpovídal pomalý růst v dětství a tedy i celkově malé postavy dospělých Pygmejů.
Věk se u Pygmejů neřeší
Zajímavým faktem je také zjištění, že se pygmejské děti rodí přibližně stejně velké, jako naši potomci, a přibližně první tři měsíce se také stejně vyvíjejí. Pak se ale všechno zdánlivě zastaví a další růst je již mnohem pomalejší. Jak je to u starších lidí této skupiny obyvatel Afriky? I to se vědci snaží zmapovat, ale není to nic jednoduchého, již jen vzhledem ke skutečnosti, že jednu rodinu Pygmejů jen těžko najdou delší dobu na jednom místě. Dalším problémem je, že tyto obyvatele pralesních oblastí nijak významně netíží čas a tedy ani věk. Málokdo tedy tuší, kolik je mu vlastně let. To znemožňuje porovnávat rychlost růstu v jednotlivých etapách života.
Proč Pygmejové rostou?
I když máme ve znalostech o životě Pygmejů stále velké mezery, jedné změny si již pozorovatelé všimli. Pygmejové se přece jen zvětšují. Čím je to dáno? Stále bližší, i když pořád ještě velmi rezervovaný kontakt Pygmejů s místním černošským obyvatelstvem se přece jen občas promění v partnerský vztah. Zatímco prakticky není možné, aby se černošská dívka „přivdala“ do pygmejské rodiny, naopak to takový problém není. A tak se geny mísí a vyšší černošští muži předávají svoje vlastnosti potomkům, kteří sice stále nedosahují průměrné výšky okolní populace, ale v porovnání se svými prarodiči jsou již někteří o poznání vyšší. Je to dobře nebo ne? To musí posoudit sama příroda.
Zdroje: nationalgeographic, nature, wikipedia
