Neandertálci a Homo sapiens

Představte si svět, který existoval před více než půl milionem let. Dvě vývojové linie, neandertálci a Homo sapiens, se oddělily a většinu času se vyvíjely izolovaně. Neandertálci, mistři přizpůsobení se v chladném klimatu, ovládli Asii a Evropu, zatímco Homo sapiens tvořil komunity v afrických savanách. Ale jak přesně se tyto dva druhy staly tak odlišnými?

Křížení místo konfliktu

Nová studie, kterou provedli výzkumníci, přichází s radikální myšlenkou – že to nebyl násilný konflikt, ale spíše intenzivní křížení mezi Homo sapiens a neandertálci, co vedlo k vyhynutí druhu. Tato hypotéza zdůrazňuje, že pravidelné křížení mezi oběma druhy mohlo postupně redukovat populaci neandertálců a nakonec vést k jejich vymizení.

Zdroj: Youtube

Genetické důkazy a jejich limity

Je třeba podotknout, že dosavadní genetické analýzy byly prováděny na omezeném počtu vzorků – bylo sekvenováno pouze 32 neandertálských genomů. Proto mohou být určité závěry zatím jen hypotetické. Rozvoj technologií sekvenování DNA by však mohl v budoucnu přinést větší množství genomů, a tím potvrdit, či vyvrátit tuto teorii.

Výzkumníci si kladou otázku, jak vlastně došlo k tomu, že se oba druhy začaly křížit. Jedna z možností je, že se setkaly až poté, co se Homo sapiens začal šířit mimo Afriku přibližně před 250 000 lety. Bohužel, nemáme mnoho informací o tom, jak neandertálci vypadali nebo se chovali. Spekulace o tom, jak by Homo sapiens vnímal své pravěké příbuzné, nám dávají pouze omezený náhled.

Fyziologické a genetické rozdíly mezi druhy

Rozdíly mezi oběma druhy jsou patrné i ve struktuře mozku a hlasových aparátech. Genomy neandertálců se od genomů Homo sapiens liší v asi 600 genech, zejména v těch, které ovlivňují tvář a hlas. Byly zaznamenány rozdíly v čele neandertálců, kteří měli výrazný hřeben obočí, který byl pravděpodobně používán k sociální komunikaci.

Setkání mezi těmito druhy mohlo mít různé důsledky od vzájemných námluv až po konflikty. Paralely lze najít v interakcích mezi skupinami nejbližších žijících příbuzných, šimpanzů. V závislosti na konkrétních jedincích buď došlo k páření, nebo ne.

Hledání stop v DNA

Genetické důkazy naznačují, že páření mezi oběma druhy bylo možné, ale nezanechalo stopy v genomu pozdních neandertálců. To může být způsobeno specifickými mechanismy hybridizace, které mohou fungovat jen jedním směrem. Navíc se spekuluje o tom, že mužští hybridní potomci byli méně plodní než samice.

Závěry této studie ovlivní další výzkum. Další sekvenování neandertálských genomů by mohlo prozradit, zda byly geny Homo sapiens předány neandertálcům a zda byl právě sexuální kontakt zodpovědný za konec tohoto druhu. Odpovědi leží ukryty v DNA, která nám prozradí více o našich pravěkých předchůdcích a našem neuvěřitelném společném příběhu.

Zdroje: thehill.com, nhm.ac.uk, interestingengineering.com