Původně se jednalo o trať, jež měla ryze praktické využití při dopravě dřeva, případně uhlí mezi Smíchovským nádražím a Hostivicemi. Dnes se ale místo toho po zmiňované jediné pražské železniční trati tohoto druhu svým pomalým tempem posunuje také historický osobní motorák.
Srovnání je jednoduché
Proč to srovnání s rakouským Semmeringem, tedy rakouskou horskou železniční tratí, vyhlášenou po celém světě (nebo alespoň po Evropě)? Ta vede stejnojmenným horským sedlem ve výšce bezmála tisíce metrů nad mořem a dnes se jejím společníkem stala také dálnice. Stejně jako ona má i ta pražská dráha horský charakter se smyčkou v úhlu větším, než 180° a stejně jako její rakouská jmenovkyně i naše pražská dráha vede dokonce přes dva viadukty. Vyhlídky, které se cestujícím na této trati nabízejí, jsou tedy skutečně úchvatné. Posuďte sami, z oken historického vláčku, který tudy nyní se zájemci pravidelně projíždí, mohou cestující sledovat třeba dechberoucí panorama Pražského hradu, vyšehradskou skálu i s podskalím, Prokopské údolí nebo Dívčí hrady i další krásy, které Praha nabízí, ale ve shonu všedních dní je často přehlédneme.
Dráhu zachránila ničivá povodeň
První osobní vlak se na kolejích, spojujících Smíchov s Hostivicemi, objevil již v září roku 1872. V minulém roce tak dráha oslavila již své 150. “zprovozněniny”. Původně šlo o kolejiště Buštěhradské dráhy, ale od roku 1924 přešla zestátněním do správy republiky. Tak bez větších problémů trať fungovala až do devadesátých let minulého století, o dvacet let dříve dokonce prošla částečnou modernizací. Pak ale přišlo známé poměrně divoké období devadesátek, kdy se měnilo téměř všechno – a tak také tato trať měla namále. Paradoxně ji zachránily ničivé povodně v roce 2002, kdy se ukázala její důležitost ve chvíli, kdy velká voda zlikvidovala provoz metra na trase B a jak se ukázalo, Pražský Semmering byl schopen ji docela dobře zastoupit. Dokonce se sem vrátila, jak bylo původním záměrem, také nákladní doprava.
Trať se v mnohém podobá horskému prostředí
Oživlá historie
V současné době je na trati mimo další dopravy provozován také historický motoráček s vozy M262.0 a M152.0, což jsou údaje, které ocení hlavně znalci železničního dějepisu. Pro ty ostatní a hlavně pro děti bude jistě postačovat informace, že jde o vozy a zážitek, který jinde už jen těžko najdeme. Jezdí z pražského hlavního nádraží na Zličín a i těch několik kilometrů se jistě vyplatí absolvovat.
Vyhlídky do budoucnosti nejsou špatné
A jaká by mohla být budoucnost této trati? Po zmiňovaném roce 2002 bylo brzy zřejmé, že má svoje místo na mapě pražské dopravy. V současnosti je stále více využívána, na konci druhého desetiletí tohoto století dokonce prošla důkladnou rekonstrukcí a dnes se zdá, že by jí příští roky mohy dát ještě větší důležitost, když se ukazuje, že by mohla sloužit také pro zásobování Letiště Václava Havla v Ruzyni. Je tedy prakticky jasné, že milovníci starých časů, přírody a nádherných výhledů o svoji víkendovou atrakci v dohledné době nepřijdou. A to je opravdu dobře.
Zdroje: cesky.radio, wikipedie, hrady, ceskatelevize
