Ukážeme vám, že (docela malé, ale nikoli nevýznamné) píseční plochy najdeme i v České republice.

Nejznámější

Tento přesyp je nejznámější a mnozí z vás o něm možná slyšeli, nebo tam dokonce i byli.  Přírodní rezervace Písečný přesyp u Vlkova (vznikla roku 1954) se nachází v jižních Čechách v CHKO Třeboňsko. Najdete tu vátý písek s dunami a výskytem vzácných pískomilných rostlin. Plocha pokrytá pískem je jen sem tam porostlá borovicemi a teplomilnými rostlinami - písek tu má tedy "volnou ruku" a vytváří krásné duny. Ale nečekejte, že se ocitnete na  Sahaře - duny bývají vysoké jen několik centimetrů. Vstup na území je zakázán, ale můžete se kochat z cesty. Písek sem byl navátý koncem pleistocénu.

Čtěte také

České Švýcarsko

Čtěte také

Národní park České Švýcarsko: Malebný kaňon a majestátnost pískovcových skal

Nejrozsáhlejší

Přesypy u Rokytna jsou v Česku nejrozsáhlejší - zabírají rozlohu zhruba 7 hektarů. Leží kolem 10 kilometrů od Hradce Králové. V Polabí najdeme i jiné váté písky - ve středním Polabí poté, co ustoupil ledovec, nastaly výrazně lepší podmínky pro vznik přesypů. Při meandrech řek se usazovaly naplavené písky a větry, které vály převážně jedním směrem, odvály tyto usazeniny na další území. Plochy pak většinou zarostly borovým lesem. Nejvyšší duny, které tu kdy byly, lidé již bohužel vytěžili. K přesypům se dostanete z Rokytna silnicí směrem na Býšť - les s pískem místo mechu najdete po pravé staně.

Písečný přesyp u Píst v okese Nymburk. Zdroj: Huhulenik, Wikimedia Commons

Nejzachovalejší

Písty u Nymburka skrývají na necelých 4 hektarech nejzachovalejší dunu u nás. Přesypy najdete na jihozápadním okraji obce. Plocha je zalesněná, ale část přesypu je odkrytá. Stromy mají ale jednu důležitou funkci - chrání památku před větrem, a tak i když tu nenajdete malé duny, chrání písek před roznesením do okolí. Tyto duny jsou nepěkným důkazem, jak turistika může mít negativní dopad na krajinu - duna se snižuje. Roste tu vzácná flora a žije vzácná fauna. Třeba mravkolvi - běžní na jihu afrického kontinentu - jsou opravdovou raritou. Dravé larvy tohoto hmyzu mají zajímavý způsob lovu. Žijí zahrabané v písku, nebo suché hlíně, ve kterém vytvářejí nálevkovité pasti, jejichž sypké strany zabraňují úniku drobného hmyzu, který tam spadne. Nejraději mají mravence. Když mravenec vleze za okraj nálevky, shodí několik zrníček písku na dno a tím upozorní mravkolva a ten na něj začne házet jemný písek, kterým ho shodí k sobě na dno, a pak už následuje hostina.

Nejvzácnější

Váté písky u Bzence (na cestě z Uherského Hradiště do Hodonína)  jsou sice méně známé, ale i tak jsou úctyhodné - jsou dlouhé až šest kilometrů a mocnost písečné vrstvy je až 30 metrů. U Bzence došlo ve středověku k odlesnění a tato  „moravská Sahara“ se rozšířila až do 16 kilometrů čtverečních. Dnes je místo porostlé borovicemi a místo nejlépe poznáte, vydáte-li se na naučnou stezku Váté písky.

Písečný přesyp u Osečka. Zdroj: Chmee2, Wikimedia Commons

A mnoho dalších...

A to rozhodně není všechno. V Česku se nacházejí další písečné přesypy. Za zmínku (a vidění) stojí Semínský přesyp u Přelouče s bohatou skladbou vzácných motýlích druhů nebo písečný přesyp u Osečka se vzácnými travinami a houbami.