Modrá mešita, chrám sv. Sofie, palác Topkapi, to jsou nejdůležitější a nejznámější cíle při návštěvě tureckého Istanbulu, které nevynechá snad žádný návštěvník při jeho návštěvě. Až v roce 1987 byla veřejnosti zpřístupněna v této části města památka, nemající ve světě obdoby.
Podzemní představení, které nikdo nečeká
Cisterna Jerabatan (nebo též Basiliková cisterna) patří mezi nejstarší zachovalé stavby byzantské éry města Konstantinopole. Turci lokalitě říkají „Potopený zámek“. Vstupem do podivuhodného podzemí je malý nenápadný domeček na náměstí u chrámu sv. Sofie. Návštěvník schází dolů po schodech a před ním se otevírá prostora, kterou by zde rozhodně nečekal. Střechu nádrže, která je 65 metrů široká a 143 metrů dlouhá, podpírá 336 sloupů ve 12 řadách.
Ohromující podzemní divadlo, které je umocněno příjemným nasvícením a doprovodnou hudbou. Při bližším průzkumu je vidět, že nádrž, ve které se pořád drží voda, byla postavena ze sloupů, hlavic a podstavců starších zbouraných budov. Největším lákadlem jsou v zadní části dva sloupy podepřené bloky s hlavami Medúz. „Potopený zámek“ vznikl jako největší cisterna ze 70 dalších cisteren, které zásobovaly staré byzantské město vodou. Té bylo na jeho území nedostatek.
Temná minulost
Rozhodně zajímavé jsou i pozdější osudy této pamětihodnosti. Tak nějak se na cisternu časem zapomnělo. V roce 1545 mapoval učenec Petrus Gyllius v Istanbulu byzantské památky. Od místních se dozvěděl, že si mohou nabírat vodu z podzemí, a dokonce i chytat ryby kbelíkem. Pod jedním z domů našel překvapený učenec vchod do cisterny. Po tomto objevu se však osmanští vládci k cisterně moc přátelsky nechovali. Sloužila jako odpadní jáma, odváželi sem i mrtvá těla. To už je dnes minulostí a prostora slouží nejen k oddychu a osvěžení v horkém létě, ale třeba i jako koncertní sál
