V roce 1913 rozhodla státní pošta o zahájení přepravy velkoobjemových balíků. Do té doby pošťáci nepřebírali žádné zásilky vážící více než čtyři libry, tedy asi 1,8 kilogramu. Nikdo ovšem nepředpokládal, s jakou vervou se Američané do posílání balíků pustí. Jedinou podmínkou pro přijmutí balíku do přepravy byla totiž váha nižší než pět kilogramů. Žádná jiná pravidla nebyla zavedena, a tak si vesničané přebrali informaci po svém a začali poštu využívat k posílání svých dětí. Přeci jen to bylo levnější než kupovat lístek na vlak.

Čtěte také

Čtěte také

Vzpomínáte, jak vypadal Facebook před deseti lety? Teď to působí legračně

Mazaní rodiče ve snaze ušetřit posílali své děti za babičkou a dědou na prázdniny jako balík. Říkáte si, jak je možné, že pošta tehdy takovou zásilku vůbec akceptovala? Pravidla pro odesílání zásilek byla zezačátku opravdu vágní, tudíž došlo k několika kuriózním situacím. Lidé si navzájem posílali třeba vejce nebo cihly. Pár pošťáků neslo i živého hada.

Jedna míle za patnáct centů

Jako první své vlastní dítě poslal v lednu 1913 v rámci nové balíkové služby, jež se na trhu objevila, jeden manželský pár z Ohia. Taky vám při té představě zatrnulo? Když si vezmeme, jak dlouho někdy chodí balíky v dnešní době, jak tomu muselo být před více než sty lety? Za dopravu malého synka mířícího za babičkou na prázdniny zaplatili rodiče 15 centů. Poštovní doručovatel jej naložil dovozu a v pořádku odvezl na místo určení.

Mazaní rodiče ve snaze ušetřit posílali své děti za babičkou a dědou na prázdniny jako balík. Vlak byl dražší. Zdroj: Shutterstock

„Pan Lytle doručil chlapce v pořádku na požadovanou adresu, tedy k paní Louis Beagle, zhruba jednu míli od původního domu. Poštovné bylo 15 centů a balík byl pojištěn na 50 dolarů,“ uvádí New York Times ve vydání z 26. ledna roku 1913.

Jiné děti jely větší dálku

Chlapeček měl štěstí, neboť jiné děti absolvovaly i podstatně delší jízdu. Například malá Maud Smithová si cestování poštou užila o dost víc. S ostatními balíky ujela vlakem 64 kilometrů. May Pierstorffovou pak rodiče dokonce poslali vlakovou poštou 120 kilometrů daleko. Rodiče zaplatili za její dopravu 53 centů a stejně jako výše zmíněný chlapec, i May Pierstorff mířila ke svým prarodičům.

Čtěte také

Jakou rychlostí se šířily epidemie

Čtěte také

Jakou rychlostí se šířily epidemie, když ještě neexistovala letadla?

Rekordmanka cestovala jako balík přes 1150 kilometrů

V roce 1915 těsně před tím, než se zakázalo posílat děti poštou, využila této služby také žena z Floridy. Její šestiletá dcerka zamířila tehdy za svým otcem až do Virginie! Cesta byla dlouhá 720 mil, tedy asi 1150 kilometrů, a tím se stala vůbec nejdelší cestou, kterou dítě jako balík absolvovalo. Za dopravu tehdy matka holčičky zaplatila 15 centů.

O zneužívání nové služby se dozvěděl vedoucí správce pošty Albert S. Burleson, kterému se zasílání dětí poštou ani trochu nelíbilo. Provedl šetření a oficiálně to utnul!

Zdroje: www.reflex.cz, g.cz, zoommagazin.iprima.cz, www.expresfm.cz