Pokud hovoříme o nejhlubším místě Atlantického oceánu, myslíme tím skutečně velkou hloubku. Jeho nejnižší místo, Milwaukee Deep, se nachází 8376 metrů pod hladinou, což se vědcům podařilo změřit teprve před pěti lety. Pro porovnání si můžeme představit, že Mount Everest měří 8849 metrů – samozřejmě opačným směrem. Celý Portorický příkop je dlouhý kolem osmi set kilometrů.
Čtěte také
Hodně nebezpečné místo
Všechny tyto údaje jsou zajímavé, ale tahle zóna je víc než to, jde o poměrně nebezpečný úsek, kde se setkávají litosférické desky, a to karibská a severoamerická. V takových místech je vždy vyšší riziko vzniku zemětřesení než v jiných částech světa. Co by se stalo, kdyby se tyto desky daly do pohybu, si Portoričané raději ani nepředstavují. Z vyprávění mají stále v živé paměti ničivou vlnu tsunami, která ostrov postihla po jedné takové události v roce 1918. Navíc se pod mořskou hladinou stále prosazují místní vulkány, které představují nebezpečí nejen pro již zmiňované Portoriko, ale také pro Panenské ostrovy nebo Dominikánskou republiku. Zkrátka: žít v těchto končinách je celkem nebezpečné dobrodružství.
Portorický příkop se táhne dnem oceánu 800 kilometrů
Jak je to a gravitací?
Kromě všech rekordů a zajímavostí místa střetu Antantického oceánu s Karibským mořem je tady ale ještě jedna anomálie, se kterou si vědci lámali hlavu dlouhou dobu. Jde o gravitační sílu, která právě zde působí odlišně než v jiných částech světa. Jednoduše řečeno, pokud bychom zde pustili předmět a nechali jej padat “k zemi”, tedy k mořskému dnu, dostal by se do cíle rychleji než jinde. Jak je možné, že právě tady je gravitace silnější?
Hustá hmota vše přitahuje
Podle NASA, která se touto zvláštností zabývá, je hmota pod příkopem tak hustá a deska nad ní naopak o něco slabší než v jiných místech oceánského dna, že se zde gravitace projevuje odlišně, než bychom čekali. To mimo jiné způsobuje jak prohnutí oceánského dna do tak značné hloubky, tak i zmatení navigačních přístrojů a navigátoři lodí, které tudy proplouvají, se musí mít na pozoru. O tom se přesvědčovali mořeplavci již v dávných dobách. O podivném chování této části světa se ostatně již ve druhé polovině sedmnáctého století přesvědčil astronom Jean Richter, plavící se z Francie do jihoamerické Francouzské Guayany. Na lodi měl s sebou kyvadlové hodiny, které v Paříži ukazovaly čas přesně, ale při plavbě nad Portorickým příkopem se začaly zpomalovat. I to bylo způsobeno odlišnou gravitací.
