Nechat se alespoň chvíli unášet na vlnách fantazie a ocitnout se ve světě, kde dobro vítězí nad zlem, nám totiž dělá dobře. Možná proto jsou místa, na kterých se legendární pohádky natáčely, tak lákavá a pro mnohé z nás opředená specifickou energií.

O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI

Když se v roce 1987 vydal režisér Zdeněk Troška s filmovým štábem na hrad Bouzov, samozřejmě tehdy netušil, jaký nezapomenutelný skvost natočí. Kromě skvělého výběru herců do hlavních rolí měl ale také dobré oko na exteriéry. Žádné kulisy či ateliéry – velká část pohádky se skutečně natáčela na hradě Bouzov. Toto romantické místo leží na středozápadě Moravy a každý kout, který se hodil pro filmování, režisér využil. Například přísně střežená ložnice princezny Jasněnky byla skutečně v hradní věži, kam za ní na vlastnoručně sestrojených křídlech přiletěl švec Jíra.

Úplně všechno se ale samozřejmě v reálu nafilmovat nedalo. Létání Jana Potměšila se proto dotáčelo ve studiu. Záběry ševce s křídly se pak na místě točily za pomoci jeřábu a kaskadéra.

HRAD NAŠTĚSTÍ PŘEŽIL

Své zázemí měla v pohádce i Helena Růžičková coby čarodějnice. I ta bydlela na hradě, který byl proti Bouzovu už ale méně romantický. Místní dodnes vzpomínají, že se na Frýdštejně, který leží v Českém ráji, tehdy děly věci nevídané. Natáčelo se totiž ve velkém stylu a na rozpočtu se rozhodně nešetřilo.

Vzhledem k tomu, že filmové triky tenkrát ještě nebyly na vysoké úrovni, muselo se místo práce ve střižně vše odpracovat na place. Kolem Frýdštejna létaly helikoptéry a z kameramanů se stali horolezci i kaskadéři. Zdeněk Troška trval na věrohodnosti všech scén, proto při natáčení výbuchu napěchoval jeskyni skalního hradu trhavinou. Záběr se musel natočit na první dobrou, což se povedlo i s následným požárem, který se podařilo udržet pod kontrolou, a proto Frýdštejn naštěstí stále stojí!

ANDĚL PÁNĚ

Režisér Jiří Strach vybral hrad Kašperk pro natáčení především proto, že jde o nejvýše položený královský hrad v Čechách. Sázel totiž na to, že když jinde nenapadne pro pohádkovou atmosféru tolik důležitý sníh, tady by to klapnout mělo. Na pana režiséra i na celý filmový štáb ale čekalo v lednu překvapení. Bylo deset stupňů nad nulou a po sněhu ani památky. Jiří Strach ale věděl, že natáčí Pánu Bohu reklamu, takže v koutku duše věřil. Několik dní se intenzivně modlil, a světe, div se! V první natáčecí den skutečně nasněžilo. Nejednalo se sice o velké závěje, ale o zimní atmosféru bylo nakonec postaráno.

Ti, kteří pohádku Anděl Páně znají a na Kašperk zavítají, marně pátrají po studni, do které chodila služebná Dorotka pro vodu. Tento hrad totiž studnu nikdy neměl, protože stojí na skále. Filmaři ji však chtěli, proto vznikla jako kulisa. Co naopak po natáčení pohádky na Kašperku zbylo, je zábradlí, které vede k hlavní bráně. To původní, ocelové, se režiséru Strachovi zdálo nevzhledné, proto ho nechal upravit. Nové se zas zalíbilo místnímu panu kastelánovi, který se rozhodl filmové zábradlí zachovat. Od té doby zdobí příchod k hradu nastálo.

KAPLI NAKONEC NAŠLI

V římskokatolickém kostele svatého Mořice si na konci pohádky vezme mladý kníže za ženu služebnou Dorotku. A stejně jako vymodlený sníh na Kašperku byla tato filmová lokalita dílem náhody a štěstí. Nebo že by zázrak? Něco mezi nebem a zemí? Architekti, kteří měli na starosti výběr vhodné lokace, marně pátrali po ideální kapli či kostele na samotě. Sjezdili celou Šumavu a nenašli nic. Až se jich někdo z místních zeptal, zda se byli podívat na vrchu Mouřenec. Hned první návštěva tohoto místa rozhodla, režisér Jiří Strach byl z románské kaple nadšen. Učarovala mu dokonce natolik, že se sem jen o pár let později vrátil a natočil tu i několik záběrů pro svoji další pohádku Tři životy.

S ČERTY NEJSOU ŽERTY

Pokud zavítáte na hrad Kost, jistě se vám během prohlídky místní černé kuchyně vybaví záběry z pohádky S čerty nejsou žerty. V první scéně Dorota Máchalová coby hradní kuchařka uštědří výchovný políček Jeníčkovi pomocníčkovi, který se jí zdál líný. V druhém záběru se pak v kuchyni z truhly plné mouky nečekaně vynoří pan správce s panem kaprálem, kteří tajnou chodbou, která vedla přímo do kuchyně, prchali před čertem a mlynářem Máchalem.

Natáčení se ovšem konalo v poměrně bojových podmínkách. V padesátých letech byl totiž ze střechy nad kuchyní odstraněn a následně i zazděn komín, takže se tu na ohni jako za dávných časů vařit nedá. Když se tu dnes zatopí, veškerý kouř nestoupá do komína, ale zůstává v místnosti. Z toho důvodu měli filmaři přibližně půl minuty na natočení potřebného záběru, poté se muselo v kuchyni hodinu větrat. S nadsázkou by se tak dalo říct, že se kuchyň kvůli kouři měnila několikrát denně v peklo. Truhlu, ve které byla mouka, zde už dnes nenajdete. Ovšem nádobí, ve kterém se v pohádce vařilo a je na záběrech vidět, patří skutečně k exponátům hradu Kost.

ČERTI MÁLEM UHOŘELI

Kdo by si nepamatoval zamilovanou princeznu Adélku, která zpívala Petru Máchalovi pod vězeňským oknem! I tyto záběry jsou z hradu Kost, konkrétně z druhého nádvoří, kde se scénka natáčela.

Pokud se vydáte do Českého ráje po stopách pohádky S čerty nejsou žerty, pak si zajeďte i na zříceninu hradu Rotštejn, který je od hradu Kost vzdálen jen půl hodiny autem. Místní skalní věž před šestatřiceti lety posloužila filmařům coby vchod do pohádkového pekla. Vzhledem k tomu, že onen tajemný vchod přitahoval návštěvníky, museli ho místní uzavřít dřevěnými dveřmi.

Před pekelnou skálou je plošinka, na které rostou dvě břízky, a právě to je místo, kde hladový čert v podání Ondřeje Vetchého snědl za vykouzlený zlaťák princeznám svačinku v podobě celého kuřete. Tehdy však na tomto místě obě břízy nestály, jsou to totiž „potomci“ břízy předchozí, která si ve filmu tenkrát zahrála.

Podzemní peklo, kde vládl Lucifer Karel Heřmánek, se však nenacházelo na Rotštejně, a dokonce se ani nenatáčelo v ateliérech. Speciálně kvůli této pohádce byly totiž poblíž České Lípy uměle vyhloubené pískovcové jeskyně, kde skončila hříšnice Dorota Máchalová. Během natáčení této pohádky došlo i na nehody, kvůli kterým musela být posílena požární bezpečnost. Hned tři čerti se při pekelných scénách popálili. Jejich věrohodné kostýmy byly totiž ze silně hořlavého materiálu.