Jak vybudovat takovou podzemní továrnu? Pro Němce to tehdy nebyl takový problém, hlavně z pohledu shánění pracovní síly. Koncentrační tábory byly přece plné lidských těl, která byla určena jen k likvidaci. Měli tedy před smrtí ještě posloužit při takto otrocké práci. Vězni tehdy byly do takových komand dokonce prodáváni, což se velmi příjemně odráželo na účtech SS. Stejně to bylo i v případě proměny bývalého vápencového dolu uvnitř vrchu Bídnice na německou válečnou továrnu, dobře ukrytou před spojeneckými letadly. Na proměně uměle vybudovaných jeskyní na továrnu pracovalo na dvě stovky firem a víc než tisícovka dělníků. Zpočátku jen skuteční zaměstnanci, brzy se ale přišlo na levnější variantu využití vězňů z koncentračních táborů. Těch tudy na své cestě ke smrti prošly na čtyři tisícovky, zvláště ti z nedalekého Terezína.

Čtěte také

Ani sám Hitler nebyl zrovna příkladným blondýnem.

Čtěte také

Kdo jsou a odkud přišli Árijci: Byli tmaví a nacisté by je zlikvidovali

Prostory bylo třeba upravit

Samotná proměna začala po nezbytných přípravách na jaře roku 1944. Plánovaná továrna dostala označení Richard B5. Značka B5 dávala tehdy najevo, že jde o prostory, které je nutné před využitím k výrobě upravit. A byli to právě vězni, kteří dostali většinu těžké manuální práce na starost. V koncentračním táboře k tomu účelu bylo dokonce zřízeno speciální čtyřsethlavé komando Richard, oddělené od ostatních vězňů. Později bylo doplněno dalšími dvěma skupinami hlavně židovských vězňů. 

Součástky motorů i elektronky

Co všechno mělo být součástí budované továrny? Kromě samotných podzemních prostor pro válečnou výrobu šlo o drobnější stavby v okolí kopce. Byly to administrativní budovy a technické zázemí, jako třeba poměrně mohutný přívod vody z nedalekého Labe. Přibližně půl roku po zahájení stavby začala továrna fungovat, i když zatím jen v omezeném provozu. Z útrob Bídnice vycházely části spalovacích motorů pro bojová vozidla, později se tady rozjela také jemnější výroba elektronek a dalších podobných tehdy moderních součástek pro nejrůznější technická zařízení. Němci měli s Richardem ale ještě mnohem větší plány. Časem mělo podzemí sloužit pro výrobu leteckého paliva. 

V takovéto 'kondici' byli dělníci, kteří budovali továrnu Richard V takovéto 'kondici' byli dělníci, kteří budovali továrnu Richard Zdroj: Wikimedia commons, Bundesarchiv, Bild 183-C0716-0049-012, CC-BY-SA 3.0

K explozi nedošlo

I když se blížil konec války, nacisté si prohru nechtěli a snad ani nesměli připustit. Na dostavbě továrny a výrobě v místech, která již byla provozuschopná, pokračovali až do 4. května roku 1945. O den později byl koncentrační tábor, za jehož ostnatým drátem doposud živořili nedobrovolní zaměstnanci Richarda, a tím okamžikem skončila také aktivní činnost nedobudované podzemní továrny – jedné z těch, která měla zachránit německou ekonomiku a prodloužit válku až do vítězného nacistického konce. V době, kdy již bylo jasné, že se jejich děsivé naděje blíží ke konci, rozhodli se Němci veškerou předchozí práci zahodit a továrnu vyhodit do povětří. Z neznámého důvodu ale k explozi nedošlo a na další pokusy už neměli čas. A tak po jejich řádění zbyl důkaz i po konci války. 

Místo piety skládka

V poválečných letech bylo třeba vymyslet, co bude s těmito prostory dál. Nápadů bylo hned několik, jeden z nich uvažoval například o zřízení památníku, ale k tealizaci se nikdy nikdo neodhodlal. Dnes slouží umělé jeskyně jako skládka nebezpečného odpadu a pomalu, ale jstě, se rozpadají. Zdá se, že tak to už také zůstane, i když se stále objevují snahy o pietnější upravu tohoto místa. 

Zdroje: wikipedie, tovarnarichard, litomerickydenik

Čtěte také

Bohnický hřbitov místo, které je prý zlem nasáknuté skrz naskrz

Čtěte také

Bohnický hřbitov bláznů: Tajemné místo uprostřed Prahy, kde tuhne krev v žilách