Mimozemský odpad dorazil na Zemi někdy během uplynulých 10 milionů let. Po dopadu do Pacifiku se usadil na jeho dně a smíchal se s dalšími vrstvami horniny. K tomuto pozoruhodnému úkazu se dostali japonští těžaři, když v oceánu zkoumali možnosti nových nalezišť ropy. Na dně oceánu během své práce odebrali vzorky horniny a ty následně věnovali australským vědcům na další rozbory.
Radioaktivní plutonium je nuda, vesmírné plutonium to je jiná hitparáda
Podmořský vzorek obsahoval také jasně odlišitelné plutonium 244, které se přirozeně nikde na Zemi nevyskytuje. Běžné plutonium ano a je to dáno především kvůli nedávným pokusům s jadernými explozemi. V přírodě se objevuje ve velmi stopovém množství díky procesům, kterých se účastní uran-238.
Exploze supernovy, nebo neutronové hvězdy?
Plutonium, které bylo v menší míře nalezeno i v meteorickém prachu na oceánském dně má vesmírný původ. Předpokládá se, že na Zemi pršelo ve formě kosmického prachu z výbuchů supernov. „Naše data mohou být prvním důkazem, že supernovy skutečně produkují plutonium-244,“ uvedl Anton Wallner, hlavní autor studie, nukleární fyzik a profesor na Australské národní univerzitě. Je ale také možné, že za tím stojí ještě mnohem epičtější událost, a to exploze neutronové hvězdy.
Prvky, které jsou vědcům i dodnes záhadou
Jedinečnost nalezených vzorků spočívá v tom, že jde o čerstvé materiály vzniklé explozí hvězd. Za což jsou vědci opravdu rádi, neboť právě usazeniny tohoto typu jim mohou konečně zásadně pomoci porozumět vesmírným procesům! Především tomu, jakým způsobem vznikají prvky těžší než železo, jako třeba zlato, platina, uran a plutonium. Tyto prvky jsou totiž pro astrofyziky stále velkým tajemstvím.
Experti zatím přesně neví, kde a jak tyto prvky v galaxiích vznikají a jak se liší jejich produkce na různých místech vesmíru. Odhalení těchto mechanismů by pokrylo zbytek periodické soustavy prvků. Například vodík a helium vznikly při Velkém třesku, uhlík a kyslík vznikají v jádrech hvězd.
Pozor, prší supernova!
Astronomové jsou přesvědčeni, že ty nejtěžší kovy musí vznikat v prostředí mnohem intenzivnějším, než jsou běžné hvězdy. A jednou z možností je právě smrt velké hvězdy, tedy proces známý jako supernova. Gigantický výbuch by nepochybně všechny tyto částice vyslal do všech směrů, takže by doslova pršely na ostatní tělesa včetně naší planety.
Takové částice jsou nestabilní a vydrží tedy „jen“ několik milionů let. Oba těžké prvky se tedy měly dávno rozpadnout do stabilních forem, ale vzhledem k tomu, že byly nalezeny v současném stavu, to může znamenat, že ke kosmické události došlo „pouze“ před několika miliony let. A pokud to byla exploze neutronové hvězdy, tak jsme „těsně“ přišli o velkolepou podívanou.
Zdroje: vedazive.cz, techfocus.cz, plus.rozhlas.cz
