I když plány na výstavbu pevnosti existovaly již v 17. století, s její výstavbou se začalo až mnohem později.
Je až neuvěřitelné, jakou minulost za sebou pevnost Boyard má a jak moc se její role v historii mění – od původního plánu, jenž vznikl již před 350 lety se naprosto upustilo, aby se zcela náhodně pevnost stala mediálně sledovaným dějištěm rádoby dobrodružné adrenalinové reality show.
Pevnost byla velmi strategickým bodem na pobřeží.
Neustálé odklady a změny
Na plánech výstavby pevnosti se podílel francouzský inženýr Descombs. Vzhledem k tomu, že přistoupil k projektu na tehdejší možnosti velmi velkoryse, byly jeho plány pro vysoké náklady záhy pozastaveny. „Pane, bylo by snazší chytit do zubů Měsíc než usilovat o stavbu v takové lokalitě,“ rozmlouval tehdy králi Ludvíku XIV. stavbu vojenský stavitel Sébastien Vauban. A tak se obranná díra nezaplnila.
V polovině 18. století však vyvstal problém znovu, a to v souvislosti se sedmiletou válkou. Během velmi krátké doby tehdy Britové dobyli ostrov Île-d'Aix, takže bylo opět velmi patrné, že je potřeba získat nějaký obranný bod. Bohužel výstavba ale opět nezačala a nic se nedělo, až do roku 1800, kdy vládl válečník Napoleon Bonaparte.
Původně měl být Boyard určen, spolu s pevností Enet a Île-d'Aix, jako jakási stráží a obranná věž francouzského pobřeží.
Rázný Napoleon Bonaparte
Právě za vlády Napoleona se s realizací pevnosti Boyard skutečně začalo. Oblast se celkově změnila: pro dělníky zde vznikla nová vesnice a v Ile d'Oléron byl zřízen nový přístav. Ten sloužil právě pro dopravu materiálu pro výstavbu pevnosti. Ostrov, kde se pevnost budovala, byl uměle rozšířen pomocí kamenů. Vznikla tak větší plošina o rozměrech 50 × 100 metrů, jež byla později ještě zvětšena o pískovcové základy.
Stavba se ale posouvala jen pomalu. Další etapa začala až v roce 1837, kdy došlo k dalšímu zesílení napětí mezi oběma mocnostmi – Anglií a Francií. Pevnost pro 250člennou posádku tak byla definitivně dokončena roku 1857, kdy její posádku tvořilo 250 mužů.
Interiér pevnosti.
Napětí mezi Anglií a Francií
Původně měl být Boyard určen, spolu s pevností Enet a Île-d'Aix, jako jakási stráží a obranná věž francouzského pobřeží. Její primární funkcí měla být i obrana strategického města Rochefort před ataky anglického královského loďstva.
Spory a boje mezi Anglií a Francií trvaly historicky již od 12. století. Francouzská armáda ale nebyla dostatečně vyzbrojena – její děla neměla dostatečný dostřel na to, aby zastavila britské lodě, které tak mohly bezpečně vplout na nepřátelské území. Ústí řeky Charente tak bylo bohužel bránou, jíž byli do země nechtěně vpouštěni nepřátelé.
Pevnost Boyard tak měla tomuto riziku zabránit a měla pokrýt právě ono slepé a otevřené místo mezi ostrovy Aix a Oléron.
K pevnosti Boyard přibyly později při natáčení plošiny.
Nepotřebná!
V době, kdy byla pevnost skutečně dokončena, nebylo jí už potřeba. V té době došlo k velkému posunu ve vývoji armády, takže děla již měla daleko větší dostřel a inkriminovaná část pobřeží by se pravděpodobně obránila i bez pevnosti, tyčící se na nedalekém ostrůvku.
Ostrůvek pevnosti byl zvětšen nadvakrát.
Takže došlo ke změně účelu pevnosti, kde bylo po roce 1871 zřízeno vojenské vězení. Po 40 letech francouzská armáda však pevnost definitivně opustila. Ta začala chátrat a postupně se rozpadala, jelikož pro ni nebylo využití.
V roce 1950 byla vyhlášena chráněnou památkou a jako taková byla později, od roku 1990, propůjčena filmařům a producentům k věhlasnému Klíči k pevnosti Boyard. Pro ulehčení přístupu televizní techniky byla po stranách pevnosti instalována zařízení podobná vrtným věžím. Ještě před rekonstrukcí se pevnost objevila ve filmu Dobrodruzi z roku 1967 s Alainem Delonem, Linem Venturou a Joannou Shimkus).
Zdroje:
