Ohnivé znamení předznamenáním pekla na zemi

Ohnivý ostrov pojmenoval pravoslavný Cyril. Prý tam v roce 1517 spatřil ohnivý sloup, který považoval za boží znamení. V místě proto založil klášter. Modlitby zbožných mužů po čtyřech staletích vystřídaly úpěnlivé modlitby odsouzených. Po říjnové revoluci bolševici z kláštera udělali věznici, kam zavírali odpůrce revoluce. Postupem let se z věznice pro politické vězně stala věznice pro nejnebezpečnější zločince, vrahy a násilníky, kteří zde čekali na smrt. B. Jelcin trest smrti v roce 1996 zrušil. Od roku 1997 si tam v drsných podmínkách opykává svůj pětadvacetiletý či doživotní trest 193 zločinců.

Vítejte na ostrově

Před nedávnem označila americká vláda ruské vězení č. OE 256/5, jak zní jeho oficiální název, za jedno z nejkrutějších. Vězni tu sice nejsou vystaveni fyzickému násilí, znásilňování a zneužívání jako v jiných drsných věznicích, ale neskutečnému psychickému utrpení, které prý zlomí i toho nejzatvrzelejšího zločince. Vládne tu režim naprosté izolace, otupění a prázdného života. I ti nejdrsnější zločinci se modlí, aby radši zemřeli. Vězni jsou doslova uvězněni v malé, temné, studené a neskutečně páchnoucí betonové kobce téměř 23 hodin denně. Protáhnout se můžou na hodinku v malé kleci o rozměrech dvakrát dva metry. Nemají mezi sebou žádný kontakt, s dozorci se baví přes zeď své cely. Hygienické podmínky jsou otřesné. Nejsou tam umývárny ani toalety. Na cele mají pouze kbelík. Mnohdy prý musí použít stránky Bible jako toaletní papír. Až po deseti letech odpykávání trestu je smí dvakrát ročně navštívit rodina, pouze však na velmi omezenou dobu. Většina z nich se svou rodinou ztratí veškerý kontakt. Pokud vězeň nějakým způsobem „zlobí“, čeká ho ještě větší osamění. Zavřou ho na nejméně 15 dní do temné izolace, kde je jediným vybavením kbelík a tyč na sezení.

Zdroj: Youtube

Smrt nebo duše na prach

Drsné a hygienicky nevyhovující podmínky ohrožují i samotný život vězňů. Nemoci jsou tu na denním pořádku, včetně infekčních a smrtelných. Mnozí trestanci opustí tak věznici dříve, než jim vyprší trest – nohama napřed v pytli na mrtvoly. Jejich těla si příbuzní většinou nevyzvednou, jsou tak bez obřadu pohřbeni na vesnickém hřbitově poblíž ostrova, na náhrobku je pouze jejich vězeňské číslo. Výjimečné není ani sebepoškozování. Ve snaze dostat se z ostrova alespoň do lékařské péče na vězeňských odděleních v nemocnicích vězni polykají různé předměty, lžíce, ucha od čajových konvic, cokoli, co se jim podaří ukořistit. Někteří se snaží najít útěchu v náboženství. „Tohle místo lidi ničí," říká vězeňská psycholožka Světlana Kiseljová. „Prvních zhruba devět měsíců stráví adaptací. Po třech nebo čtyřech letech se jejich psychika začne zhoršovat. Není možné, aby někdo strávil 25 let na takovém místě, aniž by ho to psychicky nezničilo." A dodala, že „…bez kontaktu a duševních podnětů se osobnost člověka naprosto rozloží." Laicky řečeno, člověk zešílí.

Zdroje: shivbiographies.blogspot.com, allthatsinteresting.com, www.youtube.com