Nejznámější český hradní duch se dočkal i filmového ztvárnění. Zatímco se ale film nesl v komediálním duchu, život Bílé paní byl spíš horor… Perchta se narodila v roce 1429 a byla dcerou Oldřicha II. z Rožmberka. Její otec ji provdal za Jana z Lichtenštejna, který jí udělal ze života doslova peklo. Tento sňatek měl zajistit mír mezi vlivnými rody Rožmberků a Lichtenštejnů. Jenže Perchtin manžel si od toho představoval něco jiného. Sliboval si velké věno ve výši tisíc kop českých grošů, které ale nejspíš pohromadě nikdy neviděl. Perchtin otec byl v podstatě šetrný člověk a teprve až po svatbě přiznal, že slíbené věno vlastně nemůže vyplatit jednorázově, ale hodlá ho posílat po malých splátkách. Jana z Lichtenštejna tato informace nepříjemně zaskočila a se svou mladou ženou od té chvíle jednal hůře než se služkou. Podle Perchtiných listů si od začátku nebyli nakloněni, ale zřejmě až nedorozumění ohledně věna spustilo vlnu nešťastných událostí.

Bílá paní a její děti živořili

Po svatbě žila Perchta se svým mužem na jeho panství v Mikulově i v paláci ve Vídni. A ačkoliv pocházela z bohaté rodiny, žila hůř než prostá služka. Nešťastná Perchta byla týrána jak svým manželem, tak celou jeho rodinou. Nejkrutěji s ní však zacházela tchyně a švagrové. Se svými dvěma dětmi musely dokonce bydlet v nevytápěné komůrce blízko kuchyně. Chlapec, který byl Lichtenštejnovým dědicem, toto zacházení nepřežil. Perchta svoje děti milovala nadevše a velmi trpěla tím, že neměly dost jídla, péče a otcovské lásky. Jana vlastní děti nejspíš moc nezajímaly, dával jim horší jídlo než služebnictvu. Během strádání na mikulovském panství si stále představovala, jak šťastně mohli všichni tři žít v Krumlově, kde se narodila.

O nešťastném životě psala své rodině

Z tohoto období se zachovalo 32 Perchtiných dopisů otci a bratrům s popisy zoufalého života. Svému otci Perchta napsala: „Protož milý otče, slituj se nade mnú jako otec nad svým dietětem a rozpomeň se na to, milý pane, že jsem se své vuole nevdávala.“ Jana její vypisování s otcem a bratry rozčilovalo, kdyby jen tušil, o co všechno v nich žádala: „Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil,“ svěřovala se Perchta bratru Joštovi.

Pokus o vraždu a následné přidělení ochranky

Perchta během nevlídného života v Mikulově dokonce pojala podezření, že se ji tchyně pokusila otrávit. Tato zpráva se donesla až ke králi a ten následně promluvil jejímu manželi do duše. Žádal, aby se k jeho dceři choval lépe. Po velkých hádkách Jan ustoupil a věnoval své ženě alespoň světnici vedle rytířského sálu. Perchta zároveň dostala od svého bratra Jana radši ochranu.

Po manželově smrti se jí konečně ulevilo

Zní to hrozně, ale je to tak… Až Janova smrt vykouzlila Perchtě zase úsměv na tváři. Svobody v podobě manželova skonu se dočkala v roce 1473. Povídá se, že ji na smrtelné posteli prosil za odpuštění, ona jej však odmítla. I proto údajně po Janově smrti musela „strašit“. Následně se i se svou dcerkou Alžbětkou a zemanem Špánem, jenž ji dělal ochranu, přesídlila do Vídně.

Zdroje: www.lifee.cz, budejovice.rozhlas.cz, www.stoplusjednicka.cz