Hell’s Bells je možné najít i v jiných jeskyních, než jen v El Zapote, ale v tomto případě jde patrně o nejbohatší naleziště těchto podivných útvarů. O co vlastně jde? Nejsou to klasické krápníky, jaké bychom našli v běžných jeskyních. Vznikají odlišně, mají jiné složení a pro svůj vznik vyžadují tak speciální podmínky, že je možné jejich nároky splnit jen na několika málo místech na celém světě.
Náročný proces v náročných podmínkách
Pokud se ale podaří všechno, mohou – stejně jako v El Zapote – vzniknout zvony dlouhé až dva metry a ve výjimečných případech i mnohem větší. Ty, o nichž je řeč, postupně vyrostly v hloubce mezi osmadvaceti a třiatřiceti metry pod hladinou, v místech kde se s přibývající hloubkou výrazně mění obsah soli ve vodě. Ta tak “houstne” a kromě toho obsahuje stále více solfidů a téměř žádný kyslík. Mimo to sem nezabloudí ani jediný sluneční paprsek. A právě to jsou momenty, které přispívají ke vzniku takových unikátů.
Potřebují odvážné bakterie
Ani to všechno by ale nestačilo k tomu, aby se pod mořskou hladinou objevily Hell’s Bells. Pro svůj vznik potřebují také pomoc mikroorganismů, a to takových, které jsou schopny přežít a množit se v sirovodíku, tedy v tak nehostinných podmínkách, jaké právě v El Zapote vládnou a dokázaly by zahubit většinu ostatních živých organismů. Není to nic jednoduchého, ale i takoví odvážlivci se najdou. Je tedy jasné, že v případě pekelných zvonů jde skutečně o něco jiného, než o krápníky, které si můžeme prohlédnout i v našich jeskyních. Vědci o nich dokonce s trochou nadsázky hovoří jako o živých organismech. Ne snad, že by se jednalo o skutečně živé tvory, ale jejich povrch je potažen filmem mikroorganismů, které stále pracují na růstu podivných útvarů, jež jsou jejich domovem.
Pekelné zvony potřebují ke vzniku hodně drsné podmínky
I zkušení potápěči jen s doprovodem
Ke vzniku takovýchto zvonů by nemohlo dojít bez vápence, z něhož je jeskyně převážně tvořena. Jde totiž o tak zvaný cenote, tedy propadlinu krasového závrtu, později zatopenou vodou. Dovnitř se dnes mohou s doprovodem podívat také potápěči, kteří mají dostatek zkušeností a jsou schopni se pod vodou i v takto zvláštních podmínkách pohybovat bez větších problémů.
Dávný strom porostl zvonky
„Na potápění v El Zapote mám nejraději úžasnou velikost těchto útvarů – ten největší zatím měří čtyři metry na délku a čtyři metry na šířku. Říkáme mu velká máma‘,“ popsal jeden z vědců svoje pocity z průzkumu jeskyně v odborném časopisu Journal of Palaeogeography. "Ale největší dojem na mě dělá potopený strom na dně cenote. Je starý 4500 let a je celý porostlý zvonečky. Nejstaršímu z nich je 200 let a nejmladšímu pouhých 30.”
I když je Yucatan daleko a pravděpodobnost, že by se někdo z nás do jeskyně El Zapote skutečně podíval je velmi malá, můžeme se těšit vědomím, že je příroda na světě stále ještě plná tajemství, která můžeme odhalovat.
Zdroje: smithsonianmag.com, britanica, dailymail
