Batagajský kráter se začal v 60. letech minulého století otvírat asi deset kilometrů od vesnice Batagajka, podle níž také dostal svůj název, a přibližně 660 kilometrů od Jakutska. Ani to není na ruské poměry zase tak daleko, jak by se to mohlo zdát v naší malé republice. Jde ale o východosibiřskou tajgu, tedy místo stále zmrzlé, označované jako permafrost. Proč se tady země otvírá? Za všechno, stejně jako v mnoha dalších případech, mohou lidé. A také se nám to může děsivě vymstít.
Mohou za to lidé
Kráter se v těchto místech začal objevovat na počátku druhé poloviny minulého století, kdy došlo k masivnímu kácení zdejších lesů. Navíc tehdy přišla velká povodeň a začátek katastrofy byl zpečetěn. Odkrytím krajiny se k permafrostu dostaly sluneční paprsky a země se začala měnit, z ledové krusty se stalo bláto a objevily se první propadliny. Z nich by se mohli vědci dokonce radovat, protože právě zde paleontologové objevili zkamenělé tvory z doby ledové.
Zajímavé i děsivé
Jen od roku 2011, kdy se vědci pustili do skutečně důkladného průzkumu Batagajského kráteru, tady paleontologové našli nepřeberné množství studijního materiálu, jako jsou zkamenělé stromy, staré přes dvě stě tisíc let, zvířata, hmyz, ale i pyl ze stejné doby. Z takto dobře zachovalých výpovědí o dřívějším životě na Zemi ale mohou mnohé zjistit také ekologové. Právě ti zkoumají u kráteru dřívější klimatické změny a snaží se určit, jaké události jim předcházely. Není vyloučeno, že by získané údaje mohly pomoci i v řešení dnešních problémů – pokud jim budeme jako lidstvo chtít naslouchat.
Batagajský kráter se stále rozevírá
Kráter se stále rozvírá, přibývají propadliny
I přes takovéto zajímavé nálezy si ale všichni uvědomují, že jde o problém, který se týká nás všech. Čím víc zdejší půda taje, tím více se uvolňuje a hlavní kráter se stále rozvírá. Dnes už jde o přibližně kilometr dlouhou, pětaosmdesát metrů hlubokou a až sto metrů širokou trhlinu a každým rokem se zvětšuje o dalších až třicet metrů. Jde o proces, který po prvním impulsu před zhruba sedmdesáti lety dnes již spouští sám sebe. Jednotlivé propadliny, které se u Batagajky bohužel stále objevují, vypouští do ovzduší po tisíciletí uvězněný metan. Skleníkový efekt pak zvyšuje teplotu na povrchu okolní krajiny, ten taje, propadá se a kolotoč, nebo bohužel lépe řečeno spirála, se točí dál.
Jde o budoucnost Země
Jak bude nejen Sibiř v okolí Batagajky, ale celý kontinent a vlastně i svět vypadat za několik desítek let? Bojíme se globálního oteplování zbytečně nebo právem? I to jsou otázky, na které hledají vědci odpovědi právě u rozvírajícího se kráteru který vypravuje o minulosti, ale také varuje před budoucností. Brána do pekla se rozvírá rok od roku víc a víc…
Zdroje: thesun, spookygeology, ru.wikipedia
