Rozdivočelé Slunce

Poslední cyklus Slunce, kdy se prohodil severní a jižní pól skončil v roce 2019. Dle astronomů byl klidný. Tentokrát je však Slunce hodně divoké. Výbuchy záření míří většinou do vesmíru. Země je před jejich ničivým dopadem chráněna svým magnetickým polem. Když se mění magnetická pole, může být Slunce poněkud nevyzpytatelné, dokud se zase neustálí. Sluneční vítr způsobený slunečními erupcemi je nyní silný a mnohem víc ovlivňuje horní vrstvy zemské atmosféry. A. Strommeová, manažerka mise SWARM Evropské kosmické agentury (ESA) pro Space.com uvedla: „V horních vrstvách atmosféry, kde dochází k interakci se slunečním větrem, se odehrává spousta složitých fyzikálních jevů, kterým stále ještě plně nerozumíme.“ Vědci ale vědí, sluneční aktivita a četnost slunečního větru ovlivňuje životnost družic.

Družice v ohrožení

Družice, které obíhají naší planetu, jsou ohroženy zbytkovou atmosférou, která je nejen zpomaluje, ale způsobuje, že klesají k Zemi. „V posledních pěti, šesti letech klesaly zhruba o dva a půl kilometru ročně,“ řekla A. Strommeová. Koncem loňského roku však pracovníci ESA zpozorovali poněkud znepokojivý jev. Družice SWARM, které měří magnetické pole Země, začaly s nástupem nového slunečního cyklu klesat neobvykle rychle. „…od prosince loňského roku se prakticky potápějí. Rychlost potápění mezi prosincem a dubnem činila 20 kilometrů za rok,“ uvedla dále. Nevypadalo to vůbec dobře. Aby se družice nezřítily do atmosféry, museli odborníci z ESA jejich výšku udržovat pomocí palubních pohonných systémů. Nejsou však jediní, kterým dělá současná aktivita slunce vrásky na čele. Sluneční bouře hned po startu zlikvidovala 40 družic Starlink společnosti SpaceX E. Muska.

Zdroj: Youtube

Pád družic?

Vědci vyjádřili obavy, že současná sluneční aktivita může být pro sondy předznamenáním problémů. To může ovlivňovat moderní technologie, satelitní komunikace a způsobit výpadky v rádiovém vysílání. Pokud jde o otázku pádů satelitů na Zem, rozhodně nehrozí nebezpečí, že by nám začaly padat na hlavu. Při propadu do atmosféry se rozpadnou na kusy a shoří. Na Zem z nich může ale dopadnout vesmírné smetí. Jsou to malinké kousíčky, které pro člověka nepředstavují nebezpečí. I šance, že by nás byť jen malý kousíček zasáhl je dle vědeckých výpočtů zcela mizivá. V celé historii dobývání vesmíru je zaznamenán jediný případ z ledna 1997, kdy se L. Willimasová z Tulsy v Oklahomě vracela v noci domů a spatřila na obloze ohnivou kouli. Pak ucítila něco na rameni. To něco donesla astronomům z místního klubu, protože si myslela, že je to kus padající hvězdy. Jak se později zjistilo, byl to kousek izolačního materiálu z palivové hadičky rakety (foxnews.com).

Někteří vědci se dívají na současnou situaci i z té pozitivní stránky. Nefunkční družice a další vesmírné smetí by také mohlo postupně klesat jako satelity a shořet v atmosféře. Vesmír by se pročistil.

Zdroje: www.the-sun.com, www.indiatimes.com, www.space.com