Nahnědlý opar se vznášel nad hladinou, po které tiše plula výzkumná loď Lev Berg. Bylo teplé léto 30. července roku 1971 a mladý vědec se rozhodl přiblížit od zakázané zóny 15 km od ostrova. Lákala ho představa vzorku planktonu, který chtěl zkoumat. Odběr vzorků se vydařil a on se šťastně vracel domů. O šest dní později však ležel v silné horečce a trpěl bolestí hlavy a svalů. 11. srpna loď přistála ve městě Aral, své konečné destinaci. Další členka posádky o pár dní později začala trpět stejnými příznaky jako její kolega. Ačkoli byla předtím očkována proti neštovicím, vyrážka ji zohyzdila tvář, záda a pokožku hlavy. Navíc onemocněl i její devítiletý bratr, kterému lékař předepsal Tetracyklin a aspirin. Naštěstí  se uzdravil.

V 19. století měl pouhých 200 km2. Zdroj: Shutterstock.com

Dohromady se do tří týdnů nakazilo dalších 8 lidí. Dvě nejmladší děti a neočkovaná třiadvacetiletá dívka na nemoc zemřely. Lidé byl v šoku. Proč se v jednom městě nakazilo v jednom určitém časovém horizontu takové množství lidí a proč nemoc měla tak nepříjemný průběh, kdy lidé trpěli vysokými horečkami a nakazili se i ti očkovaní? Na odpověď přišel generál Burgasov a byla děsivá - na ostrově Rebirth se prováděly provozní zkoušky při vývoji biologických zbraní. Ten den, kdy mladý vědec plul okolo ostrova, se vypustil virový kmen neštovic.

Mrtvých lidí a zvířat, kteří z nepochopitelných důvodů v okolí ostrova umírali, stále přibývalo. Když v roce 1978 zemřelo na otravu atraxem 105 lidí a v roce 1988 na nedaleké stepi za hodinu zase padesát tisíc antilop, pomyslná sklenička přetekla. Tyto "nehody" vyděsilo i město Kantubek, kde žili vědci a zaměstnanci komplexu Aralsk-7 na ostrově Rebirth. Ti tam ale zůstali až do rozpuštění Sovětského svazu do listopadu roku 1991.

Všichni přeživší obyvatelé byli za několik týdnů evakuování, civilní a vojenská infrastruktura opuštěna a Kantubek se stal městem duchů plné nebezpečných biologických látek, včetně moru, brucelózy a tularémie. Všechny tyto látky a 100 až 200 tun anthraxu smíchaného s bělícím prostředkem byli sice uloženy v zavřených nádobách, postupem času však začaly spory unikat do vzduchu a půdy.

Mrtvých lidí a zvířat, kteří z nepochopitelných důvodů v okolí ostrova umírali, stále přibývalo Zdroj: Shutterstock.com

Bakterie anthraxu jsou tak vyvinuté, že dokáží přežít téměř cokoliv - od dezinfekčních prostředků po dvouminutový pobyt v troubě rozpálené na 180 °C. Když jsou pouze pohřbeny v zemi, mohou přežít stovky let. Je znám i případ z archeologické vykopávky ze Skotska, kdy se našly aktivní bakterie antraxu v troskách středověké nemocnice.

Bakterie ve tvaru tyčinky původně napadala pouze dobytek. S tím, jak se ale zvětšovaly chovy, lidé žili se svými zvířaty v úzkém vztahu a hygiena nebyla valná, se začala rozšiřovat i na člověka. Napadá člověka ve třech možných scénářích, a zabíjí ji pouze antibiotika. Pokud bakterii vdechnete, můžete dostat plícní anthrax, který se projevuje nejdřív jako silná chřipka a pak silný zápal plic. Stačí 10-20 tisíc spor a toto onemocnění, které vyžaduje včasnou diagnózu, vás může ohrozit na životě.

Střevní anthrax vzniká průnikem choroby do organismu skrze trávicí soustavu a třetí vstup pro bakterii je kůže. Zde je prvním projevem tmavší až černý puchýř. Inkubační doba je 1-2 týdny a díky své rychlosti byla právě bakterie Bacillus anthracis hojně používaná v biologických zbraních nebo také v tzv. Anthraxových dopisech, které byly od roku 2001 rozesílány politikům a novinářům v USA.

Ostrov se stal uložiště biologického koktejlu zajímavý pro všechny znepřátelené sousedy Ruska Zdroj: Shutterstock.com

Ostrov se stal pro toto úložiště biologického koktejlu zajímavý pro všechny znepřátelené sousedy Ruska. Americká vláda tedy vzala otěže do svých rukou a vyslala týmy odborníků, aby provedli několik testů. Anthraxové uložiště byly tak hluboké, že byly vidět i z vesmíru, a tak šli Američané na jistotu. Několik tun kontaminované půdy přenesli do příkopu a hasili ho práškovým bělidlem. Po týdnu byli hotovi.

V budovách města Kantubek se ale stále nachází spousta neznámých chemikálií, které nejsou nijak zabezpečeny. Laboratoře totiž nebyly zničeny, pouze je lidí ve spěchu opustili. Bývalý ostrov by ale podle odborníků neměl být kontaminován a neměl by představovat hrozbu pro lidstvo. Smutný osud ale stále připomíná Aralským jezerem, které stále vysychá a společně se ztrátou vody a zásahem člověka se z plodné půdy stala smrtící měsíční krajina.