Ze sazeče filmová star
Oldřich Nový se narodil 7. srpna 1899 v Praze a zemřel 15. března 1983 ve stejném městě. Od útlého mládí ho lákalo herectví. Vyučil se jako sazeč a po škole se dostal ke kabaretu, kde zaujal svým zpěvem. Díky tomu měl možnost studovat herectví u renomovaného herce Karla Želenského. Jeho kariéra skutečně odstartovala v brněnském Národním divadle, kde působil jako herec a později i režisér. V Praze založil vlastní divadlo a začal se více věnovat filmu. Ačkoliv měl řadu úspěchů, zažil i těžké chvíle, zejména během nacistické okupace, a to kvůli své židovské manželce. Po válce se sice k filmu vrátil, ale po roce 1948 jeho herecká kariéra upadala.
Mezi jeho nejslavnější filmy patří například - Přítelkyně pana ministra, Dívka v modrém, Kristián, nebo Eva tropí hlouposti a mnoho dalších.
Špatný řidič luxusních vozů
Oldřich Nový byl znám svými luxusními vozy, což ve vesnici Kuklík byla skutečná rarita. Vždyť v té době většina vesničanů vůbec nevlastnila auto. Oldřich Nový zde jezdil ve své sovětské Pobědě nebo v polské Varšavě, což byly obrovské vozy hodné prvorepublikového elegána. Ovšem jak připomínají místní, v autě se cítil nesměle. Volant často svěřoval někomu jinému, zejména když měl vjet do stodoly vedle chalupy. K dobrému řidiči měl totiž daleko.
Ani na Vysočině Oldřich Nový neslevil z nároků na svůj vkus a šarm. Navštěvoval místní hospodu, kde hrál mariáš, a přestože nebyl zrovna šťastným hráčem, jeho společnost byla vysoce ceněna. Místní ho neznali jen jako celebritu, ale jako "mistra" - člověka, který dokázal spojit světy velkého umění a venkovského klidu.
Kino na venkově
Oldřich Nový v Kuklíku nebyl pouze „obyčejným" návštěvníkem. Jeho příspěvek k místní kultuře byl cenný. Přivezl do této malebné vesnice několik svých starších filmů z pražského filmového archivu, a hospoda se na několik večerů proměnila v kinematograf. Filmy jako "Dívka v modrém" či "Valentin Dobrotivý" promítané na jednoduché plátno ve venkovské hospodě na Vysočině nabíraly nový rozměr.
Tiché útočiště a hledání soukromí
Kuklík pro Oldřicha Nového nebyl pouze místem pro odpočinek, ale také útočištěm. V dobách, kdy společnost neměla k lidem jeho kalibru zrovna pozitivní postoj, byl Kuklík osvobozením. Bylo to místo, kde se nemusel bát být sám sebou. Jeho roubenka byla pro něj nejen fyzickým, ale i duševním útočištěm, kde našel klid a soukromí.
Konečná kapitola na Vysočině
V malebné vesničce na Vysočině trávil Nový veškerý svůj volný čas
V roce 1967 Oldřich Nový ovdověl a návštěvy Vysočiny postupně řídly. I když prodal svůj milovaný domek až na podzim roku 1982, jeho láska k Vysočině nikdy nevybledla. Jak potvrdil jeden ze sousedů: „On Vysočinu opravdu miloval.“
Když se otevřou historické kroniky českého filmu a divadla, jméno Oldřicha Nového bude nepochybně zaujímat přední místo. Ale na Vysočině, ve vesnici Kuklík, je památka na něj stále živá. Vzpomínají zde na něj ne jako na herce, ale jako na člověka, který si zde našel druhý domov.
Chalupu v Kuklíku vlastnil Oldřich Nový až do osmdesátých let. Když už sem nezvládal jezdit, zastoupila ho jeho dcera. Roubenku prodal až na podzim roku 1982, tedy půl roku před svou smrtí. Jeho milovaná chalupa v Kuklíku stále stojí. Nový majitel ji velmi citlivě zrekonstruoval a mírně přestavěl. Sousedé, kteří hvězdu stříbrné plátna znali, ji mají se slavným hercem stále spojenou. A rádi vzpomínají, jak vždycky ráno vyšel před chalupu a cvičil, nebo na to, jak ani v Kuklíku nevyšel bez svého pověstného elegantního šátku kolem krku.
Zdroje: regiony.rozhlas.cz, celebrity.instory.cz, krajskelisty.cz
