Šlo o styl vysoce postavených žen

Ohaguro je japonská tradice začerňování zubů, která se udržela po několik staletí, a dokonce se rozšířila postupem času i do Vietnamu a Číny. Jednalo se o módu, kterou si mohli dovolit především šlechtici a šlechtičny a samozřejmě také císařská rodina. Většinou si zuby černily vdané, vysoce postavené ženy, přičemž se mužům při pohledu na ně podlamovala samým okouzlením kolena. V čem tento trend přinášel svým majitelům kromě tehdejšího líbivého vzhledu pozitiva?

Důvody nebyly jen estetické

Ačkoliv se v Japonsku nahlíželo na černé zuby jako na krásné, nepředstavujte si, že místní měli pusu plnou zkažených rozpadlých pahýlů. Naopak! Japonci si nechávali zuby začerňovat dobrovolně z toho důvodu, aby je ochránili právě před možným kazem, to byl hlavní smysl vzniku tohoto trendu. Černění zubů se obvykle provádělo během puberty, aby zuby vydržely člověku co možná nejdéle. Tato známka dospělosti, krásy a civilizace měla také zvýraznit rozdíly mezi lidmi a zvířaty.

Jak se černá barva vyráběla?

Hlavní složkou tmavohnědého roztoku, který se k barvení používal, byl octan železitý, jenž se získával rozpuštěním železných pilin v octu. V kombinaci s rostlinnými tříslovinami roztok zčernal a stal se nerozpustitelným ve vodě. Sám o sobě nechutnal tento roztok dvakrát lahodně, tudíž bylo nutné ho vylepšit přidáním bylin nebo čajového prášku. Zuby jím potřené byly odolné vůči zubnímu kazu a porušení skloviny. Aby byl efekt dlouhodobý, bylo třeba toto černidlo používat prakticky denně nebo minimálně jednou za několik dní. Co by člověk neudělal pro svou krásu?

Každodenní zvyk

Dnes se v rámci divadelních her či festivalů používá k začernění zubů nejčastěji inkoust a vosk na zuby.

První zmínky o začerňování zubů se objevily například v románu Příběh prince Gendžiho z roku 1008. Zřejmě se ale podle vykopaných koster s černými zuby datovaných do období Kofun (cca 250 až 538 n. l.) jedná o tradici mnohem staršího data.

Zdroje: www.ctidoma.cz, cs.public-welfare.com, www.extrastory.cz