Unikátní komplex, postavený na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století, se měl stát dokonalým městem sovětského typu, které ukáže nejen celému Polsku, ale také velkému vzoru nejen tamních komunistů, tedy Sovětskému svazu, jak velkou vděčnost a lásku k tomuto státu a jeho lidu Poláci cítí a jak hluboce si váží každé pomoci i rady. I když šlo o doslova utopický projekt, dnes díky tomu můžeme obdivovat jednu z nejpozoruhodnějších a poměrně dokonale zachovaných památek na dobu, kterou můžeme považovat za poněkud zvrácenou.
Společně, komunitně, sounáležitě...
Jak se vlastně v Nowe Huti mělo žít? Samozřejmě socialisticky, tedy pospolu, komunitně, sounáležitě. Mělo jít o místo, kde nejsou lidé rozdělováni podle majetku, příslušnosti k jakékoliv třídě nebo skupině, všichni tady měli vedle sebe žít jako bratři a sestry v lásce a pomoci. Je vůbec možné vybudovat takovou lidskou společnost? I když by si to mnozí přáli a jistě by to bylo krásné, historie nás již mnohokrát přesvědčila, že se takové myšlenky pravděpodobně nedají dovést do zdárného a fungujícího konce. Stejně tak to bylo i s touto čtvrtí, kde měli bydlet dělníci nově budovaného metalurgického provozu.
Polsko bez víry? Ani náhodou!
Postavit takto ryze komunistické středisko v zemi, kde má silné postavení víra a nebylo tomu jinak ani v době, kdy byli u moci právě komunisté, byla skutečně výzva. Zvláště představitelé katolické církve projekt vytrvale a razantně napadali, viděli v takovém společenství logickou hrozbu pro svoji vlastní existenci. I kdyby se ale nesnažili tak urputně, byly tady i další překážky, které výstavbu tehdy luxusního komplexu brzdily. Poválečný nedostatek téměř čehokoliv, včetně stavebního materiálu, nebylo snadné porazit ani v případě tak důležitého záměru. Stavitelé a hlavně ideologové ale byli dostatečně vytrvalí, a tak se nakonec všichni dočkali nového symbolu socialismu v polském pojetí.
Pro lidi ze západních zemí, kde komunismus nevládl a neznají jeho ideologii a architekturu, je Nowa Hutu jakýmsi skanzenem, kde se zastavil čas
Měli luxus, ale chtěli kostel
Do tehdy nových a moderních bytů se začali stěhovat lidi z poměrně širokého okolí a je třeba poznamenat, že to pro ně určitě neznamenalo žádnou velkou oběť. Stěhovali se ze zaostalého venkova do města, kde měli veškeré v té době myslitelné vybavení, dostali práci, mohli si vydělat a za vydělané peníze podle možností poválečné ekonomiky nakoupit potraviny a další zajištění pro rodinu. Pro mnohé z obyvatel Nowe Hutě to byl opravdu velký krok do budoucnosti. Jestliže si ale komunisté mysleli, že právě tady zapomenou Poláci na svoje vyznání a místo katolicismu začnou uctívat jejich ideologii, nemohli se více mýlit. V Nowe Huti bylo všechno, ale přesto mnohým chybělo to nejdůležitější – kostel. Toho se ale dočkali až po mnoha letech přemlouvání a odmítání, kdy i polští budovatelé světlejších zítřků uznali, že bez Boha to prostě nepůjde.
Skanzen socialismu
Jen velkým štěstím se podařilo stavby a strukturu Nowe Hutě zachovat téměř beze změny až do dnešních dní. Můžeme tak navštívit doslova skanzen socialistického realismu, esenci komunistické ideologie, muzeum myšlenek a pokroku let na přelomu čtvrtého a pátého desetiletí minulého století. Za prohlídku tato krakovská čtvrť rozhodně stojí.
Zdroje: pl.wikipedia, BBC, rozhlas
