Vězeňský systém pracuje v různých státech světa zcela odlišně, od přeplněných cel zvláště asijských států, kde jsou vězni doslova namačkáni jeden na druhého, přes přísné věznice ve Spojených státech amerických až třeba po celkem luxusní ubytování norských vězňů. Jak se mohou napravit, když by se mohli na další pobyt za mřížemi snad i těšit? Norové mají zkrátka svůj vlastní systém – a ten funguje.
Jiný, ale funkční systém
S trochou nadsázky by bylo možné parafrázovat název oblíbeného polodokumentárního seriálu a nazvat tato zařízení "norskými věznicemi snů". Oproti stejným zařízením v jiných koutech světa si tady totiž vězni (a to i ti nejtěžší, včetně patrně nejznámějšího Andrease Breivika) žijí jako v hotelu. Norové se již před mnoha lety rozhodli, že mnohem účinnější než krutý trest je výchova a skutečná náprava lidí, kteří udělali v životě chybu. Podle statistik je zřejmé, že jejich taktika funguje, alespoň ve spojení s mentalitou tamních lidí. V průběhu pěti let po propuštění se totiž do vězení vrací pouhá pětina trestanců, což je v porovnání s jinými státy velmi nízké číslo. Například v Anglii je to bezmála polovina a ve Spojených státech amerických dokonce tři čtvrtiny. V České republice jde o 70% podíl propuštěných vězňů.
Studenti jsou na tom často hůř
Jak to vlastně v norské věznici vypadá? Vlastně jako v průměrném hotelu nebo na lepší studentské koleji. Kromě toho, že odsouzení lidé nesmí opustit vymezený areál, mají na jeho území celkem volnost. Na dveřích bychom nenašli mříže a dokonce ani dozorci nebývají ozbrojeni. Je vůbec možné, aby takový systém fungoval? Norové dokazují, že to jde. Jejich cílem je totiž, stejně jako všude jinde, návrat provinilců do běžného života v zákonných mantinelech – jen k tomu používají jiné metody. Proto se i tady mají vězni cítit jako lidé se všemi právy (samozřejmě kromě zcela volného pohybu), ale i povinnostmi. Nejde o to vězně ponížit a zlomit, ale udělat z nich znovu poctivé lidi. Tomu odpovídá i vybavení pokojů – tedy vlastně cel – běžným nábytkem, k dispozici je televize, dokonce i závěsy na oknech, které místnost zútulní. A hlavně: i ve vězení panuje důvěra. I když se to zdá nemožné, na mnohé vězně takové jednání funguje lépe, než mnohem krutější tresty.
Ostrov pro ty nejšťastnější
Kdo z odsouzených má v Norsku skutečné štěstí, ten se dostane buď do věznice Bastoy. Jde v podstatě o samostatnou vesnici, kde vězni pod dozorem nejenže žijí poměrně běžný život, ale mohou mít také radost z vlastních výpěstků na místní zemědělské farmě. Kromě toho, že mají smysluplnou náplň dnů, pomáhají přispívat na náklady, které za jejich nápravu musí stát platit. V Bastoy je pro asi 120 vězňů připraveno na malém ostrově na osmdesát samostatných domků. Takové vězení se může zvenčí jevit spíš jako letní odpočinková destinace. Je ale pravda, že je na toto zařízení dokonce pořadník. Trestanci se sem stěhují hlavně po delších trestech, strávených v běžnějších vězeňských podmínkách, aby si znovu navykli normálnímu životu. Proto tady také mohou po práci sportovat, hrát hry, je zde dokonce supermarket i další možnosti vyžití. Když pak po vypršení trestu již očištění lidé odcházejí, neutrpí takový šok ze změny prostředí, jako kdyby opustili temnou zamřížovanou celu.
Otrevřená věznice v Jiřicích
Otevřená věznice v Jiřicích
Mohl by takový systém fungovat i u nás? Zdá se, že ano. V Jiřicích na Nymbursku byl obdobný projekt spuštěn již v roce 2017. Za prvních pět let jeho fungování se z lidí, kteří tudy prošli, za mříže vrátilo jen jedenáct procent. To je oproti sedmdesátiprocentnímu průměru skutečně velký rozdíl. Není tak vyloučeno, že se norský model postupně osvědčí i v České republice. Zatím se ale většina odsouzených musí spokojit s běžnějšími vězeňskými podmínkami. Každopádně nejlepší je chovat se v mezích zákona a takovéto problémy vůbec neřešit.
Zdroje: wikipedia, ceska-justice, advokatnidenik, nova
