Když archeologové odstranili ochranné vrstvy pokrývající fasádu, zjistili, že chrám byl původně vyzdoben velkými štukovými maskami slunečního boha – podle nich pak dostal svou současnou přezdívku Chrám nočního slunce.
Denní a noční hvězda
Mayové věřili, že slunce má dvě tváře. První z nich je ta denní, kterou vídáme za světla putovat po obloze od východu k západu; druhou pak představuje slunce noční. Podle Mayů se po západu zanořuje slunce do podsvětí a pokračuje ve své pouti opačně, ze západu na východ; pluje ovšem podzemím, děsivou říší strašných bohů smrti. Podle dvou tváří slunce měl pak dvě varianty i jeho patron, starý bůh K'inich Ajaw. Pyramida v El Zotz je zdobena tvářemi právě té jeho démoničtější, temnější stránky.
El Zotz
Symbolem nočního slunce byl v celé Mezoamerice tradičně jaguár - jeho skvrnitá kůže připomínala Mayům hvězdnaté nebe. I proto má noční slunce tradičně jaguáří prvky, ale v jeho ikonografii jsou přítomny například i rysy žraloka. Denní slunce má naproti tomu například rybí vousky, charakteristický zub ve tvaru T, a především veliké čtvercové oči, podle nichž se sluneční bůh nejsnadněji pozná.
Chrám v El Zotz je pak výjimečný tím, že nevyobrazuje pouze tyto dvě nejobvyklejší varianty, které najdeme poměrně často zvláště na chrámových fasádách v předklasických mayských městech, ale i různé další fáze slunečního boha z různých momentů jeho pohybu po nebi. Je tu tak například slunce jitřní, právě vycházející. Objev představuje tudíž významný milník v našem poznání, jak Mayové tohoto významného boha chápali a jaká víra se k němu vázala.