Prostituce v dávných časech
Prostituce byla v dějinách běžným jevem, a to dokonce i v dávných civilizacích. Ve starověkém Řecku a Římě byly prostitutky běžnou součástí společnosti a často působily ve svatyních bohyní lásky, jako byla Afrodita. Prostituce byla spojena s různými rituály a kultem sexuality.
V průběhu staletí se prostitutka stala jakousi paralelní postavou, která provázela vojenské výpravy, kolonisty a obchodníky na jejich cestách. Toto povolání bylo často jediným způsobem, jak ženy mohly vydělávat peníze, pokud neměly jiné dovednosti nebo možnosti vzdělání.
Prostituce ve středověké Praze
Praha, ležící v srdci Evropy, byla přirozeným centrem obchodu a kultury. A v době středověku se zde, stejně jako v jiných evropských městech, vyskytovala prostituce. Byla to doba, kdy společenské normy byly přísné a církev hrála význačnou roli ve vedení společnosti.
Prostitutky byly na společenském žebříčku na samém dně a často žily na okraji společnosti. Přesto byla poptávka po jejich službách neustále velká. V té době neexistovaly žádné regulace týkající se prostituce, a tak byla činnost prostitutek nelegální, ale zároveň neodmyslitelnou součástí městského života.
Boj s nejstarším řemeslem
V 19. století začala společnost měnit své pohledy na sexualitu a prostituci. V Praze, stejně jako v jiných evropských městech, se objevily první snahy o regulaci prostituce. V roce 1860 bylo uzákoněno, že provozovatelé veřejných domů musí žádat o koncesi, a prostitutky musely vlastnit zdravotní knížky a pravidelně se podrobovat lékařským prohlídkám.
To vedlo k vytvoření prvních oficiálních statistik o prostituci v Praze. V roce 1866 bylo ve městě kolem 50 veřejných domů, ale do dvaceti let se jejich počet zdvojnásobil.
Pražské veřejné domy na konci 19. století
Největšího rozkvětu se prostitutce v Praze dočkala na konci 19. století, kdy byla legalizována. Kdo procházel uličkami Malé Strany nebo Starého Města, mohl narazit na nevěstince téměř všude.
Nevěstince v Praze byly různorodé. Některé z nich byly zaměřeny na prostou klientelu, zatímco jiné směřovaly k vyšší vrstvě společnosti. Zajímavostí jsou také ceny, za které byly služby poskytovány. V ceníku z roku 1932, kdy se půllitr piva prodával za 1,30 korun, stálo "omakaní koziček" pouhých pět korun, "štych obyčejný" vyšel na 20 korun a za "štych s asistencí druhé dámy" musel zákazník sáhnout hlouběji do své šrajtofle a připravit si 50 korun. Vojáci a ttuláci měli třicetiprocentní slevu.
Pojďme se projít centrem Prahy a připomenout si místa, kde se nejstaršímu řemeslu dařilo.
Salon Goldschmidt: Kde slavní hledali „odpočinek“
Kousek od Karlova mostu, v Kamzíkové ulici, kdysi fungoval luxusní nevěstinec vedený vetešníkem Abrahamem Goldschmidtem. Tento podnik, označovaný spíše jako "Gogo", se stal legendou nejen díky svému opulentnímu interiéru. Zdejší pokoje byly stylizovány do nejrůznějších kulturních motivů – od tureckého harému po perskou komnatu. A pokud jde o klientelu, mohl by se napsat celý román. Arcivévoda František Ferdinand d´Este, Otto František Josef Habsburský nebo dokonce německý kancléř Otto von Bismarck – všichni tito muži zde hledali svou dávku "odpočinku".
Madam Fleklová: Místo, kde se touhy stávaly skutečností
Madam Fleklová byla v Praze známá jako královna nevěstinců. Její podnik v Kaprově ulici nebyl jen místem pro bohaté pány, ale i útočištěm pro osamělé paničky. Zatímco muži hledali společnost u svůdných mladých dám, osamělé ženy z vyšší společnosti se mohly potěšit společností silných mužů. Madam Fleklová zde také zavedla nový druh zábavy - "krásu bez závoje", což byla zřejmě první peep show v Praze.
Salon Aaron: Vnitřní svět bohémské Prahy
Spisovatel a básník Paul Leppin popisoval tento nevěstinec jako místnost plnou zrcadel s klavírem, kde se krásné ženy "lenivě vláčely" v secesních róbách. Salon Aaron se nacházel ve skryté lokalitě a byl považován za jeden z luxusních podniků. Na svou dobu nabízel velmi exkluzivní služby, včetně jedné speciality – rusovlasé nymfomanky Jany. Tato žena byla své práci tak oddaná, že i když onemocněla, utekla z nemocnice a vrátila se zpět do podniku.
Batalion: Temné stíny Staroměstského náměstí
Přesuneme se nyní z luxusu do temných uliček Batalionu, který se nacházel na Staroměstském náměstí tam, kde dnes stojí radnice. Batalion byl ve sklepní místnosti, která sloužila jako útočiště pro nejhorší „druhy“ společnosti včetně kriminálních živlů a lehkých děv. Tento podnik vedl zkrachovalý právník jménem Uher, kterému utekla manželka. Batalion byl nakonec v roce 1893 policisty uzavřen.
Takto, mezi luxusem a bídou, mezi vybranou společností a pražskou "spodinou", se odvíjela historie nejstaršího řemesla v Praze. Každý z těchto nevěstinců představuje stránku života v tomto fascinujícím městě. V některých podnicích se scházela vybraná společnost, jinde se psaly osudy mnohem skromnější, ale neméně fascinující.
Zdroje: kudyznudy.cz, svetzeny.cz, nasregion.czf
