Pod modrou oblohou jsou ve svahu usazeny tisíce dřevěných domů a několik nádherných zlatých paláců. Ve větru vlají barevné modlitební vlajky a ve vzduchu je cítit posvátný klid.
Tyto domy se nacházejí ve výšce přibližně 4 000 metrů nad mořem a jsou domovem asi 40 000 buddhistických mnichů a jeptišek, kteří zde přišli studovat své náboženství. Studium v buddhistickém institutu Seda trvá 6-13 let. Za téměř čtyři desetiletí od svého založení se ale těší velké oblibě.
Toto izolované a krásnou krajinou obklopené město je atraktivní i pro turisty a fotografy. I když je nejbližší město vzdálené 14 hodin jízdy autem (cca 650 km) a v zimě teploty klesají pod mínus 30 stupňů Celsia, hotely jsou často absolutně plné.
Hlavní atrakcí je samotná vesnice. Atmosféra, která vás dostane daleko od hluku, civilizace a všedních problému, je cítit na každém kroku. Všude kolem vás se procházejí mniši a jeptišky v typických červených hábitech a s úsměvem na tváři.
Fotograf William Yu s nimi pár dní trávil čas a pozoroval každodenní život, domovy a rituály. O vyzouvání bot řekl: "Zatímco jsou buddhisté docela bezstarostní a nechají většinu věcí plynout, na boty a jejich zouvání před vstupem do budovy jsou velice důslední. Je to také známka úcty a jednoduše kulturní a náboženská konvence etikety. V klášterních pravidlech mají dokonce napsáno, že kdo má boty, toho nesmí učit buddhismus."
Ve stovkách místnostech po celé vesnici probíhají lekce, kterých se může účastnit i obyčejný turista. Nesmí ale opět zapomenout na etiketu a před vstupem na přednášku si sundat boty, čepice a sluneční brýle. Neměli byste být příliš hluční, korzovat po místnosti a absolutní zákaz platí pro fotografování. V mnoha náboženských budovách, například klášterech a bílých pagodách, je také zakázáno otáčení proti směru hodinových ručiček. Výhodou ale je, že některé buddhistické haly nabízejí polední vegetariánské jídlo zdarma.