Smutné rekordy
Mezi padlými v první světové válce je až 10 000 lidí, kteří zahynuli při sérii lavin v Itálii v roce 1916. Na hoře Marmolada se stavěla kasárna pro horské rakousko-uherské pěchoty. V Dolomitech hustě sněžilo a teplota stoupala – dokonalé podmínky pro laviny. Dne 13. prosince sjelo z hory 200 000 tun sněhu, ledu a kamení přímo na kasárna. Zahynulo několik set vojáků, tisíce mrtvých přibylo v dalších dnech při nespočtu následných sněhových sesuvů. Rakousko-švýcarské pomezí Alp zažilo v na konci roku 1950 a počátkem roku 1951 zimu hrůzy. Napadlo velké množství sněhu, setkaly se zde teplá a studená fronta se silnými větry. V průběhu sezony došlo k pádu 649 lavin, v oblasti zahynulo více než 265 lidí, bylo zničeno 900 budov, uhynulo 500 kusů dobytka. Nejvyšší hora Peru Huaskarán (6 768 m) v Andách pohřbila pod tunami smrtící masy tisíce obětí hned dvakrát. Poprvé 10. ledna 1962, kdy se uvolnil těžký ledovec, který na své devítikilometrové trase strhával stromy, kameny, bahno a trosky. Pod 40 metry toho ledového nánosu zcela zmizela vesnice Ranrahirca a archeologické naleziště Huarascucho. Zahynulo 4 000 lidí a tisíce zvířat. Nejsmrtonosnější lavinu v historii, a mnohem ničivější, seslalo z této hory podmořské zemětřesení dne 31. května 1970. Uvolněný ledovec s kameny, blátem a povrchovou vodou se řítil až stodevadesátikilometrovou rychlostí asi sto šedesát kilometrů. Naprosto zničil město Yungay s 25 000 obyvateli a více než deset dalších vesnic. Uvádí se, že o život přišlo podle odhadů až 74 000 Peruánců, téměř 26 000 se pohřešovalo, 143 000 jich bylo zraněno, miliony zůstaly bez domova.
Ještě dvě místa, dva údaje
Také Krkonoše se zapsaly na seznam lavinových tragédií. Největší lavina v krkonošské historii se utrhla 20. března 1968. Dvacet jedna tisíc tun mokrého sněhu, jednoho kilometru dlouhé a šedesát metrů široké laviny, se valilo rychlostí 100 kilometrů do polského údolí Bialy Jar. Lavina padala jen 48 vteřin a smetla skupinu 19ti mladých Poláků, Němců a Rusů, kteří v tom mžiku neměli šanci uniknout. A ještě jedna událost, která se řadí mezi nejničivější lavinová neštěstí na světě, jaká kdy byla zaznamenána, tentokrát z tohoto století. Je to série smrtících lavin v afghánském Pandžšíru v roce 2015. V této hornaté provincii napadlo toho roku hodně sněhu, který se na skalách neudržel. Během čtyř dnů přišlo o život 310 Afghánců. Je to vůbec nejhorší lavinová pohroma v Afhgánistánu.
Šance přežít v závalu sněhu
Nejčastější příčinou úmrtí pod sněhem je udušení, podchlazení, nebo zranění. Zavalení však mají naději přežít. Ačkoli se některé údaje liší, běžně se uvádí se, že pokud jsou zachráněni do dvaceti minut, přežije víc než 90 %. Do půl hodiny pod lavinou ještě žije něco málo přes 30 %. Po jedné hodině je to však už jen jeden ze tří. Malý zázrak se stal v roce 1775 v italském údolí Stura, kdy tři lidé přežili pohřbeni ve sněhu 37 dní. Mohutná lavina v březnu zavalila jejich dům a stáj padesátimetrovou vrstvou sněhu. V té době byla ve stáji Maria. A. Rocha, její třináctiletá dcera, šestiletý syn a švagrová. Střecha se zřítila. Chlapec zemřel po dvanácti dnech, ale ony ve tmě a mrazu přežívaly díky mléku od kozy, která zával také přežila. Pokusy nalézt stáj pod tunami sněhu a sutin byly marné. Až ke konci dubna sníh roztál a tyto tři ženy byly vyproštěny z mrazivé kobky. Vyhublá švagrová už nikdy nepromluvila, Maria přišla o vlasy, v překvapivě dobrém stavu byla jen dcera.
Zdroje: snowbrains.com, www.seznamzpravy.cz, frogstorm.com, www.peruviantimes.com
