Tahle ulička je tak úzká, že ani nedostala žádný název. Spojuje ulici U Lužického semináře se zahrádkou restaurace Čertovka na pravém břehu Vltavy nedaleko Karlova mostu a je poslední dochovanou podobnou spojnicí v celé Praze. Co vlastně v řeči čísel znamená nejužší? Opravdu hodně málo – tahle ulička je jen o málo širší než půl metru, což znamená, že je absolutně nemožné, aby tudy prošli dva lidé vedle sebe.
Semafory jsou nutností
Vzhledem k tomu, že se do uličky vejde skutečně jen jeden člověk, lépe řečeno není možné se nikomu vyhnout, musí být provoz (samozřejmě pěší, jiný tady ani není možný) řízen semafory. Netradičně nikoliv na přechodu, ale na začátku a na konci této drobné propojky, jsou proto postaveny “panáčkové” semafory, jejichž pokynů je radno se držet. I když jde o uličku dlouhou ani ne dvacet metrů, složité otáčení a vracení se kvůli protijdoucímu člověku by nebylo příjemné.
Zhodnoťte svoje možnosti (a velikost)
Vzhledem k nepatrné šířce této uličky je vhodné doporučit rozměrnějším turistům, aby si před vstupem do ní dobře rozmysleli svůj záměr. V minulosti se dokonce stalo, že odtud museli dámu, která svoje rozměry významně podcenila, složitě vyprošťovat. Takového nepříjemného a svým způsobem i ponižujícího zážitku bychom se jistě chtěli vyhnout. Většina návštěvníků se ale žádného problému bát nemusí.
Tohle opravdu není nic pro klaustrofobiky
Nebezpečná historie
Proč vlastně v minulosti takovéto drobné průchody mezi domy vznikaly? Šlo jednoduše o praktické důvody a mnoho z nich vzniklo v šestnáctém století, kdy Prahu opakovaně zachvátily ničivé požáry. Domy, doslova nalepené jeden za druhém, jak to ve městech bývá, nebývaly nijak zvlášť dobře zajištěny proti vzplanutí. Oheň přitom planul v každém z domů, ať už si místní chtěli v zimě přitopit nebo v průběhu celého roku uvařit třeba oběd.
Překážka pro požáry
Na hasičské sbory se tehdejší lidé spolehnout nemohli, a tak se i nahodilý drobný požár od žhavého uhlíku rychle přebíral vládu nad celými bloky. Právě proto bylo rozhodnuto, že je třeba alespoň po určité vzdálenosti domy od sebe mírně odsadit a případnému požáru tak do cesty postavit překážku, která by zpomalila jeho ničivou misi.
Požární uličky přestaly být potřeba
Postupem doby a s nástupem spolehlivějších metod ochrany proti požárům, se vznikem hasičských sborů a také s využíváním bezpečnějších stavebních materiálů, se lidé podobných uliček postupně zbavovali. Navíc v centru Prahy je možné každý metr možné vyvažovat zlatem, což věděli již naši předkové. Považovali-li takové uličky již za zbytečné, zkrátka o tento prostor rozšířili nové domy. Dnes nám tak k prohlídce a ohlédnutí se do dávné historie, musí stačit jen tato jedna jediná.
Zdroje: kudyznudy, milujuprahu, metro
