Nockberge znamená v překladu Knedlíkové hory. A právě tady uprostřed nádherné divoké přírody se udržuje středověká tradice horkých koupelí, která se dědí v rodině Aschbacherů z otce na syna po devět generací.
Už příjezd na místo po vysokohorské silnici Nockalmstrasse je úžasný. Vyjíždíme za svítání z Ebene Reichenau. Přes zaoblené kopce Nockberge dopadají první sluneční paprsky do ospalého údolí, kudy vede 35 km dlouhá panoramatická stezka.
Kroutí se v 52 zatáčkách přes jedinou evropskou vysokohorskou biosférickou rezervaci, známou největším výskytem smrků a borovic ve východních Alpách. Na silnici jsme sami, než se z ranního oparu vynoří stádo krav a na chvíli zablokuje silnici.
Čekáme, až stračeny přejdou, otvíráme okénka a... najednou to slyšíme. Svišti. Ze všech stran se největší alpští hlodavci s pískotem staví na zadní nohy a ze silnice jsou vidět dokonce i sviští mláďata, kterým se tu v loveckém žargonu říká „opičky". „Dají se spatřit jen brzy ráno, když na silnici ještě není provoz," vysvětluje průvodce Stefan.
Nejvyšší místo Nockalmstrasse se nachází v průsmyku nadmořské výšce 2042 m, kde jsme se rozhodli pro krátkou vycházku nenáročným stoupáním k vrcholu Eisentalhöhe. Stefan nás po cestě seznamuje s mnoha zajímavými alpskými bylinkami.
Třeba „alpský kozlík" si nechávala dovážet už Kleopatra. I dnes se kozlík lékařský používá v přírodní kosmetice. „Cítíte, jak to tu všude kozlíkuje?" směje se Stefan a upozorňuje na intenzivní vůni této léčivé aromatické rostliny, jejíž voňavé kořeny se sklízejí právě nyní po odkvětu.
Na vrcholu Eisentalhöhe je příjemně chladno. Stojíme vedle vysokého dřevěného kříže u kamenných mohyl a pozorujeme jednu z nejkrásnějších podob Korutan. Za oblými bochánky pohoří Nockberge se tyčí sněhem pokrytá třítisícovka Hochalmspitze, přezdívaná královnou Vysokých Taur. Směrem na jih jsou vedle pohoří Karavanky dokonce vidět i Julské Alpy oddělující Slovinsko od italského Furlánska.
Stefan nám vypráví o svém setkání s orly skalními, kteří v parku žijí. Scházíme do údolí ledovcovým kotlem pod horou tří zemí Königsstuhl, neboť Nockberge jsou na pomezí Korutan, Štýrska a Salcburska.
Na pastvinách pod vrcholem Königsstuhl pramení potůček „Karlbach". Podél této kamenité bystřiny dojdeme ke statku Karlbad, který nemá nic společného s našimi Karlovými Vary. Jde o unikátní léčivé koupele, které už od středověku využívali horalové z okolních vesnic. Lázeň ve vodě obohacené radonem pomáhá jako prevence proti dně, revmatismu a kardiovaskulárnímu kolapsu.
Po starém dřevěném mostu přejdeme ke kulturnímu a historickému klenotu Korutan. Před statkem leží obrovské hromady kamení z nedalekého potoka. Oheň je cítit už zdaleka. V letní sezoně (od května do října) každý den po ránu stoupá z komínů Karlbadu kouř.
To mladý Hans-Jörg Aschbacher v peci do ruda žhaví rozdrcené balvany, které prudká bystřina Karlsbach, valící se těsně pod statkem, splavuje z hor. Pětasedmdesátiletý otec Georg Aschbacher mezitím rozbíjí další kamenné bloky bohaté na radon, železo, síru a radium. Že jsou to minerály s léčebnými účinky, poznali místní lidé už v polovině 17. století. A právě tehdy proslulo místo ve výšce 1 693 metrů nad mořem jako „Bad", lázně v Karlbadu.
Statek, který byl přestavěn do své nynější podoby v roce 1893, přejmenovali na Karlbad a ještě v polovině 60. let minulého století byl dostupný jen pěšky. Dnes kolem vede klikatá silnice Nockalmstrasse, protínající národní park od úpatí Turracherhöhe z městečka Ebene Reichenau do Innerkremsu. Jde o poslední lázně svého druhu ve východních Alpách, které mohou být zvláště pro milovníky saunování úžasným zpestřením zaběhnutých procedur.
Junior Hans-Jörg Aschbacher vstává za rozbřesku, aby připravil ranní lázeň pro ubytované hosty. Stěny v ohništi jsou pokryté sazemi a černá barva svědčí o tom, že oheň tu hořel už nespočetněkrát. Ve výhni uhlíků z modřínového dřeva se kameny rozpálí na 1 200 stupňů.
Kolem osmé je pak muži přenášejí do původního starého sklepení, ve kterém stojí modřínové kádě naplněné vodou z horské říčky. Když se žhnoucí balvany ponoří do pět stupňů chladné vody s obsahem radonu, prasknou. Z nich se uvolní cenné a zdraví prospěšné minerály – síra, železo a hořčík.
„Horké kameny také okamžitě ohřejí lázeň na 40 až 50 stupňů," vysvětluje lázeňský mistr Hans-Jörg, jehož kádě jsou neustále každou hodinu obsazené. Jezdí sem místní lidé, turisté i pacienti na dlouhodobé léčení. Dva až tři týdny bydlí přímo v Karlbadu a jsou každé ráno zváni k procedurám tradičním voláním, které tu zní brzy po úsvitu už tři sta let: „Bóóódn!" (ve spisovné němčině Baden – koupel).
V klenutém sklepě je tma. Ležím se zavřenýma očima ve své modřínové kádi uprostřed temné místnosti kousek od chléva, odkud se ozývá bučení krav, a cítím vůni sena. Zažloutlé, trochu oprýskané stěny, kdysi natřené bílým vápnem, lemují rozpraskané trámy, na kterých visí skleněné poháry na pití. Nízké dveře připomínají vchod do kozího chlívku.
Malým oknem dopadá denní světlo, ale fotit se nedá, protože prostor plní bělavá pára, utíkající škvírkami mezi prkénky, pod nimiž se louhuje mé tělo.
Právě proto, aby teplo neunikalo, jsou kádě přikryté modřínovými prkénky. To poslední vypadá jako strašidelná gilotina naležato, neboť je v něm otvor pro krk a hlavu. Hosté si teplotu koupele podle libosti doladí, jak je jim příjemné. Teprve potom vlezou do kádí a nejméně tři čtvrtě hodiny se vyhřívají, zatímco vyburcované tělo vstřebává léčebné minerály.
Během procedury Hans-Jörg Aschbacher jednou či dvakrát v kádi „přitopí". Zvedne prkna nad nohama a zavelí: „Teď se trochu skrčte, ať vás nespálím!" Pak mi vhodí do lázně několik žhavých kamenů, které hlasitě zasyčí a okamžitě ohřejí koupel o několik stupňů.
Po hodině jsem z vody vylezla jak omámená, protože lázeň s minerály v horké koupeli dá organismu pořádně zabrat. Proto je po proceduře potřeba, stejně jako po saunování, dostatečně odpočívat.
Během relaxace na prosluněné terase pozorujeme kuchařky. Z těžkých hrnců na starých kamnech na dřevo se kouří. Elektřina tady není. Greti Aschbacherová v lidovém kroji nám servíruje Kasnudl – talíř nudlí s tvarohem, který si na statku vyrábějí sami, stejně jako hořcovou pálenku. Dědeček Georg Aschbacher je totiž odjakživa také nadšený palič a tomuto řemeslu rozumí stejně dobře jako radonovým koupelím. Místní specialistou je také Zirbenschnaps – který získává svou jedinečnou chuť z vylouhovaných limbových šištiček naložených do režné pálenky. Jemně se doslazuje medem nebo hnědým kandovaným cukrem.
Náš tip: Pokud se budete chtít vydat ještě dál na jih a poznat místní kulturu, nabízí se dálková pěší trasa Alpe-Adria-Trail. Od úpatí majestátního Großglockneru vyrazíte na cestu 750 km dlouhou, která končí u Jadranu v Muggie. Tato dlouhá zážitková stezka v 43 etapách prochází třemi zeměmi, Rakouskem, Itálií a Slovinskem. Uprostřed působivé horské a jezerní scenérie vám místní hostinští nabídnou kulinářské alpsko-jadranské speciality navíc okořeněné špetkou jižanské srdečnosti. Tady se tomuto kouzelnému receptu jednoduše říká „žít s chutí a v klidu si užívat".