Latimerie podivná
Objevení této ryby, která má podivnost přímo v názvu, v roce 1938 u jihoafrických břehů způsobilo senzaci. Předpokládalo se totiž, že zástupci čeledě lalokoploutvých, ke kterým latimerie patří, vyhynuli již před 65 miliony let. Latimerie ale překvapila, a v prakticky nezměněné vnější podobě přežila až do dnešních dní, byť patří mezi kriticky ohrožené druhy. Tato zavalitá, až dva metry dlouhá a výrazně modrá ryba přezdívaná „živoucí fosilie“ se dožívá vysokého věku, nejvyšší potvrzený věk byl 84 let, ale předpokládá se, že může atakovat i stovku. Patří mezi dravé druhy a mezi její zvláštnosti patří i to, že rodí živá mláďata, její březost trvá 13 měsíců.
Rypoš lysý
Tento podivuhodný hlodavec žijící ve východní Africe není sice příliš velký, měří jen kolem 10 cm, ale díky svému bezsrstému tělu pokrytému světlou, svraštělou kůží, prakticky zakrnělým očím a dvěma dlouhým předním vyčnívajícím zubům zaručeně přitáhne pozornost. Za poněkud bizarním vzhledem ovšem nijak nezaostává jeho způsob života – rypoš, ač savec, žije v podzemních koloniích, které známe spíš z hmyzí říše. V takových uspořádáních plodí pouze jedna samice, královna, s jedním až třemi samci, zatímco ostatní jedinci fungují jako dělníci. Rypoš je na přežití v nehostinném podzemí skvěle vybavený, necítí bolest, je téměř studenokrevný, díky pomalému metabolismu žije na hlodavce extrémně dlouho, až 20 let, a téměř nemůže onemocnět rakovinou. Navíc se dokáže obejít i bez dostatečného přísunu kyslíku, v takovém případě začnou jeho mozkové buňky spalovat fruktózu, která vytváří anaerobně energii – tato vlastnost je jinak připisována pouze rostlinám.
rypoš lysý
Kostižerka
Neuvěřitelný tvor objevený až na samém začátku 21. století u kalifornských břehů připomíná několik cm dlouhého štětinatého červa. Patří do kmene kroužkovců a vyznačuje se hned několika zvláštnostmi. Tou první je jeho potrava – kostižerky se živí tukem z velrybích, ale i jiných kostí uhynulých zvířat. Další zvláštností je způsob přijímání potravy – kostižerky nemají trávicí soustavu, takže tuk sají pomocí vláken, kterými vrůstají do kosti, a tráví ho za pomoci symbiotických bakterií. A úplně nejpodivnější je jejich způsob rozmnožování – v útrobách větších samiček žijí samečci, kteří se příliš neliší od larev, a jejichž jediným úkolem je dodávat samičce množství spermií. Samičky produkují obrovskou spoustu oplodněných vajíček, z nichž se líhnou larvy, které plují oceánem v naději, že se jim podaří nalézt kostru uhynulé velryby a přichytit se na ni. V takovém případě se z larvy stane samička, pokud se ale přichytí dospělé samičky, stane se z ní sameček, vroste do jejího těla a koloběh pokračuje. Protože velrybích koster není v moři zrovna přehršel, spousta larev svou obživu nenajde a zahyne. Je proto nutné vykompenzovat tuto ztrátu jejich velkým počtem.
Kabar pižmový
Tento prastarý druh přežvýkavce se liší jen velmi málo od předchůdců všech dnešních jelenovitých, kteří obývali naši planetu před miliony let. Žije na rozlehlém území Asie od jižní Sibiře až po Korejský poloostrov. Je to býložravec žijící ve vyšších horských polohách, v dospělosti měří v kohoutku zhruba půl metru a váží až 17 kg. Přední nohy má výrazně kratší než zadní, díky čemuž je skvělý skokan, a dokáže dokonce i šplhat po stromech, pokud mají členitější strukturu. Jeho výrazným a neobvyklým rysem jsou až 10 cm dlouhé vyčnívající horní špičáky, které jsou připomínkou jeho prehistorického původu a slouží k bojům samců o samice a území. Například u jelenů se tyto špičáky v průběhu věků přetransformovaly v parohy, které převzaly i jejich funkci. Kabar pižmový, jak již napovídá jeho název, produkuje pižmo, tedy pronikavě aromatickou látku, která samcům slouží k značkování území. V minulosti byla ovšem využívána i v parfémářství a také pro své afrodiziakální účinky. Kvůli tomu došlo ke značnému snížení počtu kabarů pižmových, proto se dnes pižmo vyrábí především synteticky a lov kabarů je zakázán, nelegálně k němu ovšem stále dochází, což ohrožuje populaci těchto svébytných zvířat.
Axolotl mexický
Neobyčejné stvoření česky trefně přezdívané vodní dráček pochází, jak již název napovídá, z prostředí mexických jezer. Tento až 30 cm dlouhý obojživelník zaujme na první pohled kulatou hlavou s širokou tlamou a nápadnými keříčkovitými žábrami. A to není ve výčtu zajímavostí tohoto tvora všechno – axolotl také dokáže obnovovat ztracené části těla, pokud o ně přijde například po útoku dravců. Může také strávit celý život ve stadiu pulce, byť pohlavně dospěje a je schopný rozmnožování. A v ještě vzácnějším případě se z něj v rámci totální proměny může stát suchozemský tvor, což se ale přirozeně děje pouze v přírodě, v umělém odchovu by toho šlo docílit jen podáváním hormonů. A ačkoliv axolotl, obzvlášť v populární krémové variantě, která se však v přírodě vyskytuje minimálně, působí jako dobrácké embryo, je to pěkný dravec. Pokud byste ho chtěli chovat, rozhodně ho nedávejte do akvária ke svým oblíbeným rybičkám.
Zdroje:https://www.reflex.cz/clanek/veda/53721/objev-stoleti-latimerie-podivna-ryba-ktera-zastavila-cas.html, https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/11811/kostizerky-nejpodivnejsi-zvirata-na-svete.html, https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2094614-ryposi-lysi-se-zmeni-na-rostliny-kdyz-maji-malo-kysliku, http://www.atlaszvirat.cz/kabar-pizmovy-2292, https://www.superzoo.cz/skola/axolotl-mexicky-neobvykly-mazlicek-do-akvaria/
