Mořské hlubiny skrývají četná nebezpečí a většina lidí to dobře ví. Například představa napadení žralokem vyvolává hrůzu v srdci snad každého z nás. Jenže žralok nemusí napadnout jen jednoho člověka. Útok tohoto predátora může být děsivější, než si dokážete vůbec představit. Příběh horší než jakákoliv noční můra se odehrál jednoho červencového dne roku 1945 ve vodách Filipínského moře.
Loď vezla bombu pro Hirošimu
USS Indianapolis byla těžká křižníková loď amerického námořnictva, která hrála klíčovou roli během druhé světové války. V červenci 1945 dopravila důležité součásti atomové bomby „Little Boy“ na ostrov Tinian. Tato bomba byla později svržena na Hirošimu, což byl významný bod ve válce proti Japonsku. Po úspěšném splnění úkolu se vydala na cestu směrem k Filipínám.
Krutý osud
Krátce po půlnoci 30. července byl Indianapolis nečekaně torpédován japonskou ponorkou I-58. Dvě torpéda zasáhla loď, způsobila obrovské škody a během 12 minut byla loď na dně oceánu. Z 1195 mužů na palubě přežilo výbuch a následné potopení asi 900 námořníků. Bez záchranných člunů a jen s omezenými zásobami byli muži ponecháni v otevřeném oceánu, s malou nadějí na záchranu.
Žraločí hostina
Útoky žraloků jsou vzácné a je nepravděpodobné, že byste se s nimi setkali na vlastní kůži. Ale v případě USS Indianapolis to bylo jinak. Po potopení lodi byla situace pro přeživší ještě více komplikovaná, protože výbuch torpéda přilákal žraloky, kteří se rozhodli hodovat. Uniknout jim bylo více než těžké.
Námořníci, kteří přežili potopení lodi, se ocitli v hrůzné situaci. Mnozí z nich zemřeli na následky dehydratace, vystavení drsným povětrnostním podmínkám, a otravy slanou mořskou vodou. Ale co bylo ještě horší – stali se terčem brutálních útoků žraloků.
Proč žraloci zaútočili na posádku?
Podle odhadů zabili žraloci během této tragédie až 150 námořníků. Proč se to stalo? Podle odborníků kombinace krve, mrtvých a umírajících námořníků a vibrace vznikající jejich bojem o přežití vytvořila pro žraloky neodolatelné prostředí. Žraloci jsou přizpůsobeni k detekci těchto signálů, a tak jakmile se jednou k takové „hostině“ dostali, bylo těžké je zastavit.
Přeživší z Indianapolisu vzpomínali na děsivé scény, jak žraloci stahovali muže nelítostně pod vodu, aniž by měli šanci zareagovat. Každý den a noc byli svědky toho, jak jejich kamarádi umírají v čelistech nesmlouvavých predátorů. S blížícími se dny se stále zvyšoval počet obětí.
Čtyři dny hrůzy
Po potopení USS Indianapolis uplynuly čtyři dlouhé dny, než dorazila záchranná pomoc. I když americké námořnictvo obdrželo zprávu o potopení lodi, někteří z velení tvrdili, že je to falešná zpráva vytvořená japonskou ponorkou za účelem nalákat záchranné čluny do pasti.
Tragédie lidského omylu
Mezitím se trosečníci snažili přežít na otevřeném moři, aniž by tušili, že žádná záchranná výprava po nich nepátrá. Bojovali s dehydratací, hladem a vyčerpáním. Když konečně přišla záchrana, bylo to spíše výsledkem náhodného pozorování než strukturovaného pátrání. V důsledku toho z původních 900 přeživších zůstalo pouze 316.
Nález vraku
Objev pozůstatků lodi v roce 2017 vrátil příběh zpět do popředí a připomněl světu nejen utrpení trosečníků, ale také hlubší tragédie války, lidské chyby a institucionální apatii. I když incident na lodi USS Indianapolis zůstává strašidelnou kapitolou v námořní historii, podtrhuje nesčetné aspekty válčení a bezpočet jednotlivých příběhů, které se často ztrácejí v širších vyprávěních.
Zdroje: earthlymission.com, historydefined.net, smithsonianmag.com
