Majky bývají často démonizované, a to zejména díky bulváru, který z nich udělal smrtelně nebezpečný hmyz. A právě díky této bulvarizaci patří dnes majky mezi známé brouky, protože se jich lidé bojí.

Strach? Ne, spíše štěstí!

Majky vzbuzují v lidech respekt díky tomu, že jsou schopné vypouštět jed. A to platí pro oba druhy, tedy jak majku fialovou, tak majku obecnou (Meloe violaceus a Meloe proscarabeus). Obě patří do skupiny Meloidae, a tato skupina má nyní zhruba 35 známých druhů, z nichž většina patří mezi mimořádně vzácné brouky.

Jedno je tedy jasné, s majkou se jen tak nesetkáte, a pokud ano, můžete mluvit spíše o štěstí.

Odlišná velikost i zbarvení

Majky u nás vylézají za teplého počasí. Existují druhy, které jsou v teplejších regionech poměrně běžné, a to především v místech s písčitým substrátem. Takže máte-li takový na zahradě, pak můžete doufat, anebo se bát, jak chcete. Pokud najdete majku ve vaší zahradě, pokochejte se, ale zbytečně s ní nemanipulujte. Můžete ji přemístit někam mimo pozemek – pokuste se ji opatrně nabrat lžící nebo lopatkou do nádoby a přenést pryč.

Obě výše zmíněné majky jsou spatřitelné v našich podmínkách. Poznáte je podle výrazné hlavy a dlouhého, často velmi objemného kuželovitého těla.

Majky nejsou jednotné velikosti, jejich tělo se pohybuje od 2 do 4 centimetrů, ani barvy – ta naopak variuje od různých odstínů modré až po fialovou.

Parazitické larvy

Majky se vyznačují poměrně komplikovaným životním cyklem. V našich podmínkách je v zahradách můžeme najít brzy na jaře, často již v březnu, a jejich aktivita vrcholí v dubnu až v první polovině května. Tehdy vylézají ze země a hledají partnery k páření. Ačkoli by se mohlo zdát, že majky jsou škůdci, kteří zahrádkářům parazitují na včelách / opylovačích, koloběh přírody s jejich narozením a pářením je přírodní rituál, který bychom neměli narušovat.

Po páření naklade májka do půdy vajíčka, ze kterých se po několika dnech vylíhne zvláštní typ drobných oranžových larev – triungulín. Tyto larvy pak vylézají na květiny a stébla trav, kde čekají na přilétávající včely. Proč včely?

Včely slouží k transportu jako letadla

Larvy majek jsou parazité, kteří se živí zásobami pylu a plody včel. Larvy čekají na včely jako na dopravní prostředek. Když včela sedne na květ, larvy májek na ni vylezou a popovezou se kousek dál. Přitom jsou poměrně vybíravé – nejraději cestují první třídou! Preferují totiž samotářsky žijící druhy včel, z nichž velká část se pokouší rozmnožit ve stejném období roku.

Včela si tak nevědomky zanese larvy májky k sobě do hnízda. Tím svůj domov nechtěně infikuje. Majky jednoduše vše sežerou. Když jsou plné, zakuklí se a vyčkají do dalšího jara.

Tehdy v teplých dnech zase vylezou ven a cyklus se opakuje.

Děkujme majkám!

Právě majkám vděčíme za to, že nás dokážou dovézt k často ještě neprozkoumaným druhům samotářských včel. Pokud tedy tato včelí hnízda najdeme, nezničíme je, ale naopak je dobré se je naučit rozeznat. Většinou vypadají jako nenápadné dírky v půdě, z nichž sem tam vyletí přibližně jeden centimetr velká včelka.

Tyto včely nejsou nebezpečné a jsou pilnými a vynikajícími opylovači.

Ale teď zpět k jedu...

Majky se sice řadí k nejjedovatějším broukům naší fauny, ale samy nás nenapadnou. Při podráždění vylučují ze žláz na boku bříška nažloutlou tekutinu, jejímž účelem je odradit potenciální predátory.

Pokud náhodou na majku sáhnete, dojde k podráždění pokožky, a to až takovému, že vám mohou naskočit puchýře podobné spálenině. Tekutina obsahuje kantaridin, ze kterého se v minulosti v malém množství vyrábělo afrodiziakum známé jako španělské mušky. Vyšší dávka kantaridinu způsobuje perforaci střev, a pak je tedy smrtelně nebezpečná.

Bát by se však spíše měla bát zvířata než my, my bychom si měli ochránit domácí mazlíčky a děti.

Pokud se již majky dotknete, je doporučeno omývat si ruce tekoucí vodou alespoň pět minut a při zarudnutí místa vyhledat lékaře. Největší pozor si dejte na to, abyste si ruku – a s ní jed – neolízli.

Zdroje:

www.youtube.com

www.receptyprimanapadu.cz

www.ahaonline.cz