Při práci na zahradě objevil John Lambert už na konci minulého století, v roce 1997 podivný předmět, o němž od počátku tušil, že by mohlo jít o poměrně zajímavý nález. Vyhodit jej (naštěstí) nechtěl, ale také neměl prozatím žádné velké plány, co by s ním dělal dál. Odložil proto nález o hmotnosti bezmála sedmi kilogramů do zahradního domku a brzy na celou událost zapomněl. Uběhlo celých šestnáct let, než na tuto zvláštnost znovu narazil.
Našel část prehistorického tvora
Předmět vypadal cekem podivně, ale zdálo se, že by mohlo jít o zkamenělou kost. Proto se přece jen rozhodl dozvědět se o něm více. Vydal se s tedy do Colchesterského a Ipswichského muzea, aby se se svým nálezem pochlubil a poptal se odborníků na jejich názor. I když sám doufal, že by se mohlo jednat o opravdovou vzácnost, verdikt vědců, kterým se dostal neznámý předmět do rukou, mu doslova vyrazil dech. Nešlo totiž o nic méně zajímavého, než o část fosilie pliosaura, tedy jedince z rodu velkých dravých mořských plazů, kteří naši planetu obývali v době Jury, tedy před dvěmi sty až stopětačtyřiceti miliony lety.
Jinde, než by ho odborníci čekali
Právě Anglie je na nálezy důkazů o jejich dávné přítomnosti poměrně bohatá. I přesto je každá další podobná fosilie nesmírně vzácná. Tento exemplář byl navíc nalezen poměrně blízko povrchu země, tedy v místech, kam by vzhledem ke svému stáří ani neměl patřit. Podle odborníků se však může někdy stát, že se fosilie vinou různých podmínek dostanou do odlišných vrstev, než v jakých by je vědci čekali.
Byli to krutí predátoři
V době, kdy patřila tehdy ještě lidmi neobydlená Země těmto prehistorickým zvířarům, byli pleiosauři mezi těmi průměrně velkými. Jejich délku odhadují vědci na 10 až 13 metrů, ale výhodou byly silné mohutné čelisti. Nebyli to tedy žádní smířliví býložravci, ale skuteční predátoři. Svoji kořist pravděpodobně dokázali lovit také díky svojí rychlosti, kterou dokázali vyvinout.
Kost pro všechny
Důkladný průzkum zkamenělé kosti přivedl paleontology k poznání, že se jedná o přibližně čtyřiceticentimetrovu část stehenní kosti zmiňovaného zvířete. Správce sbírek muzea v Ipswichu potvrdil vzácnost tak cenného objevu. John Lambert nakonec po šestnácti letech, kdy měl kost v “soukromé sbírce” v kůlně na vlastní zahradě, věnoval tuto vzácnost muzeu, aby byla uložena v odpovídajících podmínkách a byla k dispozici i dalším lidem jak k výzkumu, tak i jako výstavní exponát.
Zdroje: mirror, bbc, wikipedie, dailymail