Neúnosný zápach, pobíhající krysy, vepři válející se na ulicích a vyprazdňování nočníků z oken. I tak vypadala středověká Paříž. Odpadní vody se sice sbíraly do kanálků, které byly zapuštěné do dlážděných chodníků, na čistotě to ale velkoměstu moc nepřidalo. Krytá kanalizace se začala stavět až během panování Napoleona Bonaparte v roce 1850.

Muzeum kanalizace v Paříži, francouzsky "Musée des égouts de Paris" představuje dlouhé tunely i z jiné než praktické stránky. Schovávali se tu zlodějíčci, odboráři v roce 1944 anebo pronásledovaní povstalci. Žádný stavbyvedoucí, který stoky opravoval prý nepřežil.

Nástrahy jako mor, tyfus nebo kousnutí všudypřítomnými potkany zde byly na každém kroku Zdroj: Profimedia.cz

Nástrahy jako mor, tyfus nebo kousnutí všudypřítomnými potkany zde byly na každém kroku, při každém nečekaném namočení. Skoro 160 000 turistům, kteří navštíví tyto prostory za rok, ale tyto nástrahy nehrozí. Pokud disponujete mapou Paříže, nemusíte se bát, že byste zde zabloudili. Podzemní chodby jsou totiž téměř přesnou kopií Pařížských ulic a zdobí je stejné cedule s názvy.

Kanalizace byly pro turisty velmi atraktivní lokalitou i v minulosti. Nejprve je vozil vláček s malou lokomotivou a do 70. let 20. století zase plula po stoce loďka. Nyní se po chodbách budete muset procházet pěšky, vozíky a loďku však nahradila jiná atrakce – muzeum Mairie de Paris. Nachází se v kanálech pod Quai d'Orsay na levém břehu Seiny a každý nadšenec do strojírenství, neobvyklých turistických atrakcí nebo fanoušci Victora Huga a jeho Bídníků, si zde přijdou na své.

Schovávali se tu zlodějíčci, odboráři v roce 1944 anebo pronásledovaní povstalci Zdroj: Profimedia.cz

Po sestupu ze schodů z nadzemní pokladny vstoupíte do dlouhé galerie pod Quai d'Orsay, která vede paralelně se Seinou. Zde můžete vidět potrubí a pětitunovou „proplachovací loď“ v kdysi hlavní kanalizační lince mezi Place de la Concorde a Pont de l'Alma. Projdete kolem velké nádrže, která zachycuje pevný materiál z odpadních vod (kolem 15 000 krychlových metrů za rok). Na konci tunelu je lávka a přívodní kanalizace z rue Cognacq, odtud se vydáte přímo do galerie Belgrand, hlavní výstavní oblasti muzea.

Během vaší návštěvy uvidíte zařízení na údržbu kanalizace z minulosti i současnosti, figuríny pracovníků, obrovské dřevěné koule používané k čištění tunelů pod Seinou (při ucpání se spustí do potrubí a tlak vody nečistoty prorazí), fascinující exponáty o historii a designu pařížské kanalizační sítě a proudící odpadní vody z ulic. Můžete také shlédnout video anebo si zakoupit malou pozornost v obchodě se suvenýry.