Zájem o starožitnosti vedl k významnému objevu
William Beswick se zajímal o starožitné předměty a tak se 10. července onoho roku vydal se svými přáteli a několika dělníky prozkoumat, co skrývá hrobka na útesu na jeho pozemku. Při svém pátrání narazili na zachovalý, více než dva metry dlouhý dubový kmen o průměru jeden metr. O svém nálezu informovali Scarboroughskou filozofickou společnost a následujícího dne se s několika vzdělanými členy na ono místo vrátili, aby kmen vyprostili. Při vyzvedávání rumpálem se však kmen rozlomil a odhalil dokonale zachovalou kostru zabalenou ve zvířecí kůži, kterou tříslovina zbarvila do černa, a několik předmětů, například bronzovou čepel dýky a hlavici z velrybí kosti, křemeny, košík a nádobu z kůry, patrně i se zbytky jídla. Nalezené ostatky však byly velmi křehké, a tak ve snaze uchovat kostru celou, ji vařili v lepidle vyrobeném z kolagenu koňských kopyt. Bohužel jejich konzervace znemožnila určení DNA a přesnou dataci.
Vše není ztraceno, jak se zdá
Nález však ve své monografii podrobně popsal sedmnáctiletý syn tehdejšího správce muzea William Crawford Williamson. Jsou v ní nákresy lebky, hrobových předmětů, rozměry rakve i způsob konzervace. Dnešní moderní věda dokáže vrhnout světlo i na zdánlivě ztracené. Ví se, že pohřby v rakvi z kmene stromu jsou poměrně vzácné. Analýzy kostí a zkoumání víka rakve s vyrytým obličejem, hrobové předměty a radiokarbonové a dendrochronologické datování odhalují poznatky o společenském postavení tohoto záhadného muže, jeho činnosti a pohřebním rituálu. I bronzová dýka s leštěnou hlavicí z velrybí kosti pomohla archeologům s datováním a ukázala na starověké cesty na Britských ostrovech, neboť složení kovu naznačuje, že pochází z jihozápadního Irska a cín z jihozápadní Anglie.
Kdo byl záhadný obr?
Muž z Gristhorpe už podle na tehdejší dobu extrémní výšky jeden metr a osmdesát centimetrů, musel mít vysoké nebo zvláštní postavení, nejspíš byl kmenový náčelník. Možná to svědčí i o velmi dobré stravě, což podporují moderní výzkumy zbytků jídla z nádob, které obsahovaly mléko. Dle četných zhojených zlomenin se usuzuje, že musel být válečník, který pravděpodobně od mládí procházel výcvikem ve zbrani. Pomocí moderních softwarových technik se vědcům podařilo obličej muže z Gristhorpe zrekonstruovat a „oživit“. Ti, kdo dnes navštíví Muzeum rotunda, pak mohou tohoto muže doby bronzové nejen spatřit, ale i slyšet promlouvat, ač ne tehdejším jazykem protokeltským.
Zdroje: museumcrush.org, humanities.exeter.ac.uk, Gristhorpe Man: Život a smrt v době bronzové od Nigel D. Melton , Christopher Knuse
