Jedním z nejzásadnějších rozdílů mezi křesťanským a muslimským vnímáním světa je postavení žen ve společnosti, jejich možnosti a také povinnosti. Nejvýraznější, hlavně pro nás, lidi západní kultury, je jejich povinné zahalování. Je to opravdu taková potupa, jak si my Evropané, zvyklí na přiléhavá trička a minisukně, myslíme? Ne všechno je tak jednoznačné a pravda mívá často více variant.
Svoboda by měla být základ
Je jistě neoddiskutovatelné, že by každý člověk měl mít možnost výběru, jak chce svůj vlastní život prožít. Když se nad tím ale zamyslíme do důsledků, máte my tuto zcela svobodnou volbu? Nebo se víceméně dobrovolně ve většině svého chování podrobujeme očekávání společnosti? Té naší, kterou známe, kterou vnímáme od malička, na níž jsme zvyklí a která se nám zdá být normální?
Zvyky se v čase mění, ale násilí je neomluvitelné
Ne, rozhodně nejde o obhajobu neobhajitelného případného násilí na ženách, krutému nucení k něčemu, co samy nechtějí. Jen by možná bylo dobré připomenout, že není daleko ta doba, kdy při svatbách v našich krajích docházelo k tak zvanému “čepení nevěsty”, tedy k obyčeji, kdy byly vlasy svobodné ženy, doposud zdobené pentlemi nebo zeleným vínkem, zakryty čepcem nebo šátkem, který pak jako vdaná nosila prakticky po celý zbytek života. Šlo o součást kroje, o samozřejmost a hovoříme přitom o době, která pomalu začala končit až s příchodem druhé světové války. I když tento zvyk není srovnatelný v nuceným zahalováním celého těla, může nastínit skutečnost, že pokud jde o zvyk – ať už je založen na náboženských pravidlech nebo krajových zvyklostech – nemusí být nutně brán ani ze strany těch, kterých se bezprostředně týká a svým způsobem jim cokoliv přikazuje, jako jednoznačně negativní. Stejně tak žijí se zahalenou hlavou také příslušnice křesťanských náboženských řádů a vnímají to jako samozřejmost, které se podvolují zcela dobrovolně.
Bez zahalené hlavy mnohé muslimky z domu nevyjdou
Jde hlavně o cudnost, tu šátek nezaručí
Zajímavostí je, že i když se mnozí muslimové při volání po povinném zahalování žen této víry odvolávají na korán, právě tato posvátná kniha podle všeho tak přísná není. Nařizuje sice střídmost, skromnost a takové oblečení, které nebude příliš vyzývavé. Jak podotkl arabista Bronislav Ostřanský, jde hlavně o cudnost, kterou ale nezaručí ani nošení sebevětšího šátku. Ostatně zahalování jako jistý znak vznešenosti, nikoliv potupy, jak mnohdy nejen my, ale i mnohé moderní muslimské ženy povinné zahalování těla vnímáme, pochází z mnohem hlubší minulosti. Dávní Mezopotámci poznali už na dálku chudou otrokyni od vznešené dámy mimo jiné právě i podle toho, že by ženy z vyšších kruhů nevyšly na veřejnost nezahalené závojem, zatímco otrokyně chodily prostovlasé. Podobně to bývalo také v židovské kultuře, kdy se nezahalování žen mohlo stát důvodem k rozvodu, z něhož taková prostopášnice odešla bez jakéhokoliv vyrovnání.
Jsou na tom naše ženy hůř?
Vraťme se zpět k současným muslimkám. Podle výpovědí řady z nich, zvláště těch, které mají na výběr, zda pokračovat v dávné tradici, či žít západnějším stylem života, je zahalováním samozřejmou cestou, jak pokračovat v tradicích svých předků a ctít vlastní náboženství. Kromě toho se podle svých slov vyvarují nežádoucí pozornosti cizích mužů, která by jim jinak byla nepříjemná. V tomto ohledu zase ony pohlížejí s nepochopením a úzkostí na náš styl oblékání, který naopak pozornost opačného pohlaví a tím mnohdy i nevhodné poznámky doslova přitahuje.
Krutá morální policie
Stále je ale třeba připomínat, že jde o míru dobrovolnosti a na druhou stranu obav z případného postihu ve chvíli, kdy by se ženy objevily na veřejnosti s odkrytou hlavou. V tomto ohledu je velmi krutým režim Talibanu v Afghánistánu, který se po přibližně dvacetileté pauze vrátil v roce 2021 k moci a od té doby se tamní uvolněnější svět a mnohými vítaný život pro místní ženy opět změnil. Tady ale ty odbojnější z nich zažívají doslova peklo nejednou hraničící s opodstatněnou obavou o život, což tak zvaná morální policie již několikrát bohužel potvrdila. V současné době se navíc v muslimském světě prosazuje tak zvaná salafíja, tedy směr učení, vedoucí až k fundamentalismu, což také není pro svobodomyslnější muslimky dobrá zpráva.
Pravidla společnosti
Jak se tedy máme dívat na ženy zahalené v hidžábu, dupatě, abáje, čadoru, nikábu nebo dokonce v burce? Jsou oběťmi ponižování a násilného ovládání nebo je jejich oděv naopak chrání před zvídanými pohledy, nechtěným hodnocením a dodává jim sebevědomí? Vždy záleží na míře dobrovolnosti a výběru. Pokud jde o alespoň částečně svobodnou vůli ženy, ovlivňovanou do podobné míry, v jaké se my podvolujeme pravidlům naší společnosti, neměli bychom proti jiným zvykům nic namítat. Jakmile je ale překročena tato hranice, jen těžko bychom našli ospravedlnění třeba pro již zmiňované zásahy Tálibánu.
Zdroje: ceskatelevize, wikipedie, dotyk
