Co tady bylo před tím, než došlo k velkému třesku, který “z ničeho stvořil všechno”? Podle vědců bylo všude jen vakuum, jedno velké nic, které se ale podle všeho, ačkoliv je to pro většinu z nás, podle odborníků dělilo na jakési jednotlivé bubliny, plné dalších bublin. To všechno do sebe naráželo, snad nahodile, snad byly tyto bubliny tak blízko sebe, že jim ani nic jiného vlastně nezbývalo. Teorie multivesmíru, která se o tuto myšlenku opírá, navíc předpokládá, že každá z takových bublin je vlastně jedním samostatným vesmírem. Podle této hypotézy by tedy byl náš vesmír, který považujeme za nekonečný, ohraničen pomyslnou stěnou naší vesmírné bubliny a za ní by začínal vesmír další. Je něco takového možné?
Kapka v moři vesmírů
Jako každá prakticky nedoložitelná teorie, má také tato svoje zastánce i odpůrce. Jejími zastánci jsou hlavně ti, kteří se zabývají teorií strun, tedy pro laika neznámou stránkou fyziky se známým názvem. Podle nich tato myšlenka dává předpoklady pro vznik až takovému počtu vesmírů, který bychom mohli vyjádřit pěti sty nulami za úvodní jedničkou. Není to sice nekonečno, ale počítat bychom to jistě nechtěli. To by pak ale znamenalo, že náš vesmír, který jako jediný trochu známe, by byl pouhou kapičkou v moři dalších a dalších vesmírů – možná podobných a možná také docela jiných. Některé z nich přitom mohou být téměř prázdné a bez vesmírného “života”, jiné pro změnu plné planet, hvězd a dalších zajímavých objektů.
Žijeme v jedné z nespočtu vesmírných bublin?
Deka nebo hologram?
Ani vědci, kteří se myšlenkou multivesmíru zabývají, ale nejsou tak docela jednotní v tom, jak by měl takový systém vypadat. Podle jedněch může jít o vesmít, kterému v angličtině říkají prošívaný v souvislosti s podobně vyráběnou přikrývkou. Jde tedy o jeden vesmír téměř se dotýkající druhého. Další modely vycházejí například z nápadu, že se jednotlivé vesmíry vzájemně neustále ovlivňují, vyměňují si částice a působí jeden na druhý. Zajímavou teorií je také ta o inflačních vesmírech, kde samozřejmě nejde o zvyšující se ceny, ale o neustále se rozpínající vesmírné bubliny. Jedna se zvětšuje rychle, druhá pomalu, ale rozpínají se všechny – tak daleko, jak jim to prostor dovolí. A pak je tady také myšlenka holografického multivesmíru, který si můžeme představit jako počítačovou hru, kterou nám naše oči v roli 3D brýlí umožňují hrát prostorově.
Další vesmíry může najít energie putující všude kolem
Dozvíme se někdy, jak to s existencí či neexistencí multivesmíru ve skutečnosti je? Naše generace s největší pravděpodobností ne, ale už nyní vědci uvažují o možnosti zkoumat možné pozůstatky po dávných srážkách našeho vesmíru s dalšími. Podle jejich teorie by seměly dát měřit kruhové vlny energie, jež by se po takové kolizi šířily dál a dál. Nebo třeba pomůže důkladné zkoumání tak zvaného reliktního záření, tedy elektromagnetické záření, vzniklé z pohledu věku vesmíru jen chvíli po velkém třesku, ani ne čtyři sta tisíce let. Může být tedy svědkem dávných dob a přinést další informace o vesmírech, kam se pravděpodobně lidstvo nikdy nepodívá. Myšlenka je to ale bezesporu víc než zajímavá.
Zdroje: livescience, quantummagazine, earthsky
