I když některé pověsti vyprávějí o doslova ďábelském původu pokliček, které snad měly být nastraženy na nepoctivé lidi, kteří by pod nimi procházeli, skutečný původ těchto jen těžko pochopitelných útvarů je mnohem prozaičtější. Jde o původně pískovcové sloupy, jejichž složení je ale velmi nerovnoměrné. Tomu také odpovídá rychlost zvětrávání. Zatímco spodní část “hub” je tvořena poměrně tvrdým materiálem, na který výše navazuje pískovec měkčí, tedy snáze zničitelný, v nejvyšší vrstvě, v samotné pokličce, je uloženo více železa a celek tak lépe odolává nepřízni počasí, a tedy i přirozené erozi.
Nejde o žádné trpaslíky
Podobných útvarů je v naší republice více, a tak je potřeba je náležitě rozlišit. Proto se těm, které najdeme nedaleko hradu Kokořína, říká podle blízké obce Mšenské pokličky, a to i přesto, že se nacházejí také v blízkosti Vojtěšského dolu. Mšeno ale zkrátka v boji o jejich název zvítězilo.
V případě Mšenských pokliček určitě nejde o objekty, které bychom snad mohli přehlédnout. Největší z nich měří – včetně svého impozantního klobouku, nebo chceme-li právě oné pokličky – skutečně úctyhodných dvanáct metrů.
Nic není na věky
Stejným procesem, kterým tyto skalní pokličky vznikly, mohou ale také zaniknout. Proces eroze pokračuje dál, a tak je celkem jisté, že se jednoho dne začnou jedna po druhé pomalu hroutit, ztenčující se sloup zkrátka již neudrží horní pokličku na jejím místě, a ta se odporoučí k zemi. Lze předpokládat, že vše proběhne poměrně bezpečně, protože jsou tyto útvary samozřejmě sledovány odborníky a pokud by něco podobného hrozilo, jistě budou turisté včas varováni.
Jak dlouho ještě vydrží poklička na svém místě?
Rostou nové "houby"
I když v budoucnu alespoň některé z těchto zajímavých geologických útvarů dozajista zaniknou, dobrou zprávou může být, že je v kraji ještě dostatek dalších skal, které začínají procházet stejným procesem. Zatímco jedny pokličky se tedy časem přiblíží ke konci svojí existence, nové zde rostou doslova jako pověstné houby po dešti, i když jde o houby kamenné. Návštěvníci tak mají možnost odhadovat, kde se v budoucnosti další taková houbička vyloupne.
Mnohé části těchto pískovcových útvarů jsou navíc porostlé lišejníky, vřesem a dalšími rostlinami, které lákají do úkrytu hmyz a drobné živočichy. Na Kokořínsku to zkrátka skutečně žije a přijít o takový zážitek by byla velká škoda.
Pro zdatné i ty pohodlnější
Pokud byste se skutečně rozhodli strávit některý z volných třeba letních dní v nádherném chladivém stínu kokořínských lesů, na vzduchu, provoněném jehličím a květinami, v tichu, jaké jsou turisté ochotni těmto místům ponechat, pak je jistě pro většinu výletníků dobrou zprávou, že cesta sem je poměrně jednoduchá i pro rodiny s dětmi. Zdatnější cestovatelé se mohou vydat po některé z kratších či delších značených tras, rodiny s menšími dětmi zase rádi využijí poměrně blízké parkoviště a nenáročnou procházku až ke zmiňovaným divům přírody.
Zdroje: kudyznudy, vylety-zabava, regiontourist, kokorin
