Známe tyto krásky jen z přídí lodí?
Dnešní děti nejspíš znají Ariel z kreslených příběhů Malá mořská víla studia Walt Disney Pictures (1989), starší generace pak tu H. Ch. Andersena (1836). Mořské panny můžeme vidět na obrazech (např. Mořská panna, W. Waterhous, 1901), v operách (např. Čarokraj, M. Ivanovič / I. Arsenjev, 2012), filmech (Příběh mořské panny, 2016), číst o nich v knihách (např. Mořská panna Ch. Henry, 2018). Příběhy o nich se vyprávěly už ve starověku, ale existují i očití svědci, kteří je prý spatřili.
Čtěte také
Skutečně žila tato bájná ženská stvoření?
Dobové zápisky z různých staletí zahrnují očitá svědectví setkání s mořskými pannami. Už v 1. století popisuje Plinius st. řecké nymfy – Néreovny jako ženy se šupinatým tělem, zmiňuje i množství jejich mrtvých těl nalezených na mořském břehu. V knize Physiologus neznámého řeckého autora z 5. století se píše: „… mořská panna je jako dívka, má hruď i tělo, to se však od pupku dolů nepodobá dívce, ale rybě s ploutví.“ Dále uvádí, že sladce zpívají a že „námořníci kvůli jejímu zpěvu zapomenou na řízení lodě, až se proberou, je již pozdě. Jejich lodě se potopí a již nikdy nevyplavou.“ Ano, jsou to známé kouzelné pěvkyně Sirény, ale ty se spíše objevují v bájích. V roce 1403 se mořská panna dostala skrz rozbitou hráz až do holandského vnitrozemí, o dvě staletí později popisuje zážitek z plavby přes Beringovo moře H. Hudson, kdy členové posádky spatřili ženské tělo s černými vlasy a ocasem skvrnitým jako makrela. Kapitán Smith o pár let později viděl mořskou pannu u pobřeží Massachusetts. Každé desetiletí, každého století přináší zprávy o mořských pannách z mnoha míst světa. Naposledy se černovlasá panna s rybím ocasem objevila v roce 2008 v Jižní Africe, jiná o rok později poblíž izraelského města Haifa. Dle zprávy Hlasu Ameriky z roku 2012 žijí dodnes v nádržích Gokwe a Mutare v Zimbabwe.
Mořské panny v rozbouřeném moři
A mýty?
Jeden z nejstarších nás zavede do starověké Asýrie k tragickému příběhu Arargatis, která omylem zabila svého lidského milence. Další z legend vypráví, že jedna panna žila ve slaném jezeře v pohořích High Peaks (Essex, USA). Tato „tůňka mořské panny“ měla léčivou moc. Panna se zjevila těm, kteří se v ní o velikonoční půlnoci vykoupali. Pokud byl její pohled láskyplný, pak žijí navěky, pokud se mračila, pak ho pohltily hlubiny a již ho nikdo nespatřil. Jinou mořskou pannu přivezl před stovkami let jistý námořník do malého přírodního jezírka Blakemere (též Black Mere Pool / Mermaid’s Pond) v anglickém Peak District, kde dodnes straší její duch, protože se nemohla vrátit do moře. Tento mýtus možná vychází ze skutečné události z roku 1679, kdy místní vrah hodil do jezera prodavačku. A prý je to její duch, který tam straší. Novodobá zkoumání vod moří a oceánů objevují dosud neznámé živočichy. Ale kdo ví, zda se právě kvůli tomu mořské víly před člověkem neuchýlily do hlubin hlubších, než kde je člověk může najít.
