Známe tyto krásky jen z přídí lodí?

Dnešní děti nejspíš znají Ariel z kreslených příběhů Malá mořská víla studia Walt Disney Pictures (1989), starší generace pak tu H. Ch. Andersena (1836). Mořské panny můžeme vidět na obrazech (např. Mořská panna, W. Waterhous, 1901), v operách (např. Čarokraj, M. Ivanovič / I. Arsenjev, 2012), filmech (Příběh mořské panny, 2016), číst o nich v knihách (např. Mořská panna Ch. Henry, 2018). Příběhy o nich se vyprávěly už ve starověku, ale existují i očití svědci, kteří je prý spatřili.

Čtěte také

Ohaguro: Podivný japonský ideál krásy žen s černými zuby

Čtěte také

Záhada krásné rusovlásky: Kdo byla a proč přistála v divném plavidle v Japonsku?

Skutečně žila tato bájná ženská stvoření?

Dobové zápisky z různých staletí zahrnují očitá svědectví setkání s mořskými pannami. Už v 1. století  popisuje Plinius st. řecké nymfy – Néreovny jako ženy se šupinatým tělem, zmiňuje i množství jejich mrtvých těl nalezených na mořském břehu. V knize Physiologus neznámého řeckého autora z 5. století se píše: „… mořská panna je jako dívka, má hruď i tělo, to se však od pupku dolů nepodobá dívce, ale rybě s ploutví.“ Dále uvádí, že sladce zpívají a že „námořníci kvůli jejímu zpěvu zapomenou na řízení lodě, až se proberou, je již pozdě. Jejich lodě se potopí a již nikdy nevyplavou.“ Ano, jsou to známé kouzelné pěvkyně Sirény, ale ty se spíše objevují v bájích. V roce 1403 se mořská panna dostala skrz rozbitou hráz až do holandského vnitrozemí, o dvě staletí později popisuje zážitek z plavby přes Beringovo moře H. Hudson, kdy členové posádky spatřili ženské tělo s černými vlasy a ocasem skvrnitým jako makrela. Kapitán Smith o pár let později viděl mořskou pannu u pobřeží Massachusetts. Každé desetiletí, každého století přináší zprávy o mořských pannách z mnoha míst světa. Naposledy se černovlasá panna s rybím ocasem objevila v roce 2008 v Jižní Africe, jiná o rok později poblíž izraelského města Haifa. Dle zprávy Hlasu Ameriky z roku 2012 žijí dodnes v nádržích Gokwe a Mutare v Zimbabwe.  

Mořské panny Mořské panny v rozbouřeném moři Zdroj: Shutterstock.com   

A mýty?

Jeden z nejstarších nás zavede do starověké Asýrie k tragickému příběhu Arargatis, která omylem zabila svého lidského milence. Další z legend vypráví, že jedna panna žila ve slaném jezeře v pohořích High Peaks (Essex, USA). Tato „tůňka mořské panny“ měla léčivou moc. Panna se zjevila těm, kteří se v ní o velikonoční půlnoci vykoupali. Pokud byl její pohled láskyplný, pak žijí navěky, pokud se mračila, pak ho pohltily hlubiny a již ho nikdo nespatřil. Jinou mořskou pannu přivezl před stovkami let jistý námořník do malého přírodního jezírka Blakemere (též Black Mere Pool / Mermaid’s Pond) v anglickém Peak District, kde dodnes straší její duch, protože se nemohla vrátit do moře. Tento mýtus možná vychází ze skutečné události z roku 1679, kdy místní vrah hodil do jezera prodavačku. A prý je to její duch, který tam straší. Novodobá zkoumání vod moří a oceánů objevují dosud neznámé živočichy. Ale kdo ví, zda se právě kvůli tomu mořské víly před člověkem neuchýlily do hlubin hlubších, než kde je člověk může najít.

Čtěte také

Čtěte také

Krásná holčička nespí, je sto let mrtvá. Záhada neporušeného těla je rozluštěná!

Zdroje: www.ancient-origins.netwww.britannica.com