Modrá díra v Belize patří k nejoblíbenějším potápěčským místům světa, a stejně je to i s další blue hole, v egyptském Dahabu. Díky tomu, že se k nim nemusí plout dlouhé hodiny lodí, abyste dosáhli skutečné hloubky, jejich popularita roste. Kromě běžných lidí, potápěčů a šnorchlařů, kteří se zajímají buď o podmořský život nebo se chtějí potopit co nejhlouběji, se stávají modré hlubiny terčem zájmu vědeckých týmů.

Hvězdné osobnosti v týmu

Jeden takový tým se vydal na dno tajemné Velké modré díry v Belize Barrier Reef.

Zajímavé na tomto týmu vědců bylo nejen to, že svou expedici důkladně zmapoval ve 3D a pokusil se přímý přenos z hloubky zprostředkovat lidem, ale i to, že v něm byli hned dvě výrazné osobnosti.

Miliardář, sir Richard Branson, majitel Virgin Group s více než 400 různými společnostmi, filantrop se zvláštním zájmem o humanitární a environmentální otázky a také milovník extrémních sportů a dobrodružství. A Fabien Cousteauem, vnuk nejvýznamnějšího podmořského badatele, nesmrtelného Jeana Jacka Cousteaua. Oba se v prosinci 2018 spojili, aby se ponořili na dno modré díry.

Cousteau a Branson se spojili s Aquatica Submarines pro tuto expedici, která zahrnovala 20 ponorů provedených s ponorkou Stingray 500 společnosti vedenou hlavní pilotkou a oceánografkou Erikou Bergmanovou.

Krasové útvary

Jejich ponor živě vysílal Discovery Channel a výzkumná plavidla zůstala v díře ještě několik týdnů po něm a sbírala data, jež byla později z velké části zpřístupněna. A byla skutečným překvapením.

Dvouhodinové živé vysílání nechalo Bransona a Cousteaua sestoupit do hlubin Velké modré díry. Díky tomu se Fabien Cousteau vrátil na místo, které proslavil jeho dědeček. On však, na rozdíl od něj, dokázal díky technologii sestoupit do hloubky 400 stop, tedy až na dno díry.

Bylo dechberoucí sledovat, jak se plavidlo postupně halí do tmy, kde bylo možné pozorovat například úžasné krasové útvary, jež byly díky sonaru jasně viditelné, dokonce lépe než lidským okem. Vědcům osvětlovala cestu i ponorka Anabel, přičemž i pomocí sonarové technologie mapovala topografii díry. Právě díky jasnému světlu bylo učněno tolik nových objevů.

Vědci objevili na dně život, přestože velmi omezený. Počet lastur, jež byly během expedice nalezeny, naznačoval celkově zdravou populaci, jež nemá obdoby.

Trochu jiné monstrum

V tak závratné hloubce není možný život v jeho běžné formě, zato jsou zde specifické mikroorganismy. Žádné „oceánské monstrum“ ani živé stvoření by nemohlo přežít nedostatek kyslíku, a naopak nadbytek sulfidu v díře. Tedy alespoň ne takové monstrum, které si lidé v Belize představovali.

Badatelé však našli něco, co je pravděpodobně více znepokojující a děsivější než jakékoli legendární monstrum. Našli plastové lahve. A byli zděšeni. Lidská populace ničí i tak závratné hlubiny, kam lidská noha nemůže vstoupit.

Když dosáhli samého dna díry, uviděli vědci v písku tajemné, drobné kruhové stopy a značky. Co mohlo způsobit tyto podivné stopy?

Odpověď spočívala ve vrstvě toxického sirovodíku a nedostatku kyslíku na dně modré díry. Ulita pravděpodobně spadla dolů a koleje nebo stopy ukazují dráhu, jak se pokoušela dostat zpět…

Plast: skutečné monstrum

Branson, Cousteau a tým byli skutečně rozrušeni a zděšeni přítomností plastů. Plast dosáhl dna největšího propadu planety a kontaminoval jeden z nejneuvěřitelnějších divů světa. Branson zveřejnil na svém blogu brzy poté;

„Pokud jde o mýtické příšery z hlubin, těmi skutečnými příšerami, které jsou hrozbou pro oceány, jsou klimatické změny a plasty,“ napsal Branson. „Bohužel jsme na dně díry viděli plastové lahve, což je skutečná pohroma oceánu. Všichni se musíme okamžitě zbavit plastů na jedno použití.“

Objevy expedice jen potvrdily, co skutečně ohrožuje náš svět. Hromadná výroba plastů začala ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století a studie zjistily, že v roce 2017 bylo vyrobeno přibližně 8,3 miliardy tun plastů. Plast se tak dostal do nejvzdálenějších míst na Zemi, od hlubinných sedimentů tři míle pod povrchem oceánu až po arktický mořský led a švýcarské hory.

Sonarová mapa

Podívejme se ale i na něco optimistického - hlavní cíl expedice byl splněn a světlo světa spatřila sonarová mapa. Mapování tohoto jedinečného místa v Belize bylo provedeno s cílem na podporu organizace Ocean Unite, jež prosazuje ochranu oceánů a vede kampaň za ochranu nejméně 30 % oceánu do roku 2030.

„Vytvořili jsme naši kompletní sonarovou mapu 360 a tato mapa je nyní téměř kompletní,“ řekla oceánografka Bergmanová. "Vypadá opravdu skvěle, jedná se o sonarově vrstvený sken celé díry o průměru tisíc stop."

Ničíme si vlastní svět

Tento důkladný průzkum poukázal i na faktické klimatické změny, ohrožující naši planetu. V hloubce cca 300 stop byla jasně viditelná změnu ve skále / reefu, kde bývala pevnina a proměnila se v moře. „Právě toto byla jedna z nejostřejších připomínek nebezpečí změny klimatu, jaké jsem kdy viděla,“ řekla Bergmanová. Na druhou stranu to ale byla ona, kdo byl naprosto učarován krasovými útvary, jež byly rovněž objeveny během expedice. Mohutná zeď obřích stalaktitů uchvátila vědce, jelikož některé z nich měří až 12 metrů nebo 40 stop na délku. Většina potápěčů se nikdy do této hloubky nedostala, takže pro Bransona, Cousteaua a Bergmanovou to bylo další očekávané prvenství.

„Naše generace zdědila neuvěřitelně krásný svět po našich rodičích a oni po svých rodičích. Je v našich rukou, zda naše děti a jejich děti zdědí stejný svět. Nesmíme být generací odpovědnou za nevratné poškození životního prostředí,“ shrnuje vizionářsky operaci Branson.

Zdroje:

www.lidovky.cz

edition.cnn.com

mysteriousuniverse.org

ninjajournalist.com

www.news.com.au