Mayové počítali ve dvacítkové soustavě

Ve skutečnosti se nejednalo o nějaký konkrétní artefakt, ale o velice propracovaný systém měření času, který do sebe zahrnoval i rozsáhlá astronomická data. Oproti tomu, co se však můžeme občas dočíst v populárních pramenech, se však nejedná o „Venušin“ kalendář ve skutečnosti jde o několik navzájem propletených cyklů, z nichž některé měly naprosto praktický účel a jiné sloužily vlastně pouze věštění.

Hlavní cykly mayského kalendáře

Jedním ze základních cyklů, se kterým mayský kalendář operoval, je především tzv. solární rok (haab) o 365 dnech, který v zásadě odpovídá našemu běžnému roku.Druhý významný cyklus však nikde jinde na světě obdobu nemá – jedná se o tzv. sakrální rok (tzolkin), který měl 260 dnů a nebyl založen na žádném přírodním jevu. Zatímco haab sloužil především potřebám zemědělců a stanovováním výročních svátků, tzolk’in měl ryze věštecký účel. Kombinací obou roků vznikl 52letý cyklus nazývaný kalendářní kolo.

Obdobou našeho letopočtu pak byl dlouhý počet, nicméně jeho základní jednotkou byl den, nikoli rok. Zapisoval se v podobě pěti číslovek (např. 9.14.15.0.11.), s tím, že poslední číslo představuje dny, předposlední dvacetinásobky dnů a prostřední přibližné roky (tun) o 360 dnech.

Druhá jednotka zleva se jmenovala katun a měla délku přibližně 20 let, číslovka zcela vlevo označovala baktun, nejdelší v praxi používanou jednotku o cca 400 letech. Navzdory oblíbenému omylu nemá mayský kalendář žádný svůj přirozený konec – může, stejně jako náš letopočet, pokračovat donekonečna, dokud bude mít někdo zájem jej udržovat. Hlavním účelem dlouhého počtu bylo zřejmě sloužit jako zdroj legitimity a historický rámec mayských královských dynastií.